Malíř s nejkrásnějšíma očima. Slovácký Henri Mattise. Tak akademického malíře, vynikajícího grafika a mistra perokresby Jaroslava Blažka (1927 – 2019) popisuje malířka Lenka Jurečková, která, podobně jako zesnulý umělec, maluje folklorní obrazy inspirované rodným Slováckem a kterou si můžete pamatovat z naší malované show, na níž auto nadačního fondu Moravská krása vyzdobila podlužáckými ornamenty. Tentokrát jsme si s Lenkou povídali o muži, k němuž měla profesně i lidsky blízko. Jaroslav Blažek, jehož folklorní obrazy ve formě trvalé expozice nově zpestřily Havlíčkovu vilu, se narodil v Kosticích u Břeclavi, ale oblíbené moravské víno si od padesátých let naléval v Praze, „v exilu“, s myšlenkami na rodný kraj, který navždycky zůstal jeho láskou a inspirací. „Když jsi do něčeho zblázněný, tak to ze sebe chceš dostat a tvořit,“ popisuje Blažkovy umělecké aktivity Lenka, která výtvarníka v jeho pražském bytě navštěvovala a povídala si s ním, leckdy celé hodiny.
Kde ses poprvé setkala s Jaroslavem Blažkem?
Byla jsem na jeho první autorské výstavě v Blatnici pod Svatým Antonínkem, kterou v roce 1996 pořádal můj přítel, galerista Vojtěch Petratur (1938 – 2021). A tam jsem pohledem na obrazy Jaroslava Blažka padla do mdlob. Byly tehdy vystavené společně s plastikami jeho současníka Karla Nepraše, čímž vznikla pozoruhodná dimenze a bylo to naprosto nádherné.
Tehdy jste se ale ještě nespřátelili, že?
Do vinného sklepa k mým rodičům jednou přijel pán, a byl to bývalý zeť Jaroslava Blažka. Slíbil mi, že mě za Jaroslav Blažkem dovede, ale to nedopadlo. Uplynula nějaká doba a pak si jeden muž z Brna u mě v ateliéru v Bzenci kupoval obrazy. Pomáhala jsem mu je nést do auta, on otevřel kufr a tam měl abstraktní originál od Jaroslava Blažka, úplnou bombu. A tak mi předal kontakt na syna Jaroslava Blažka – Michala Blažka, který obraz svého otce tomuto mému zákazníkovi prodal. Já jsem se po čase přestala ostýchat, Michalovi jsem zavolala a domluvili jsme se na návštěvě. To už bylo kolem roku 2014/2015. No, a pak někdy při druhé návštěvě u Jaroslava Blažka jsem se seznámila s jeho dcerou Hankou, která žije ve Švédsku. A spojilo se mi to, že tehdy u nás ve sklepě mě vyhledal její bývalý manžel.
Jaký byl Jaroslav Blažek?
Ostýchavý. Čišela z něj opravdovost a upřímnost. Na nic si nehrál, byl to takový hodný dědeček. Když mluvil, stály mi chlupy, protože používal kostické nářečí, které si zakonzeroval z doby, kdy do Prahy přišel studovat.
Měl rád víno. Zůstal Moravákem a vracel se, co to šlo. Ve své tvorbě se inspiroval místními motivy. Na jeho obrazech často vidíme jízdy králů, neboť miloval koně. Měli je doma ve stáji, a tak se s nimi dennodenně stýkal, jezdívali je plavit. Byli to pro něj pomocníci na poli, tvorové určení k práci na vesnici, ne vyšlechtění krasavci.
Byl skromný a pracovitý. Když jsi do něčeho zblázněný, tak to ze sebe chceš dostat a tvořit. Tak on fungoval.
Čím tě jeho obrazy upoutaly?
Jaroslav Blažek maloval folklór abstraktněji. Jeho obrazy mohou působit bolestně, hrubě, tvrdě, smutně. Je z nich poznat, že se vytržením z dědiny dostal se do velkého města a toužil se tam vrátit. Jedna z jeho nedávných výstav se jmenovala Vynucený ráj. Pídila jsem se po tom, co tím myslel. Uvažovala jsem, že to bylo přestěhování se do Prahy, do většího blahobytu, než mohla nabídnout vesnice ve 40. letech. Ale nebylo to tak. Bylo mu z politických důvodů znemožněno maloval tak abstraktně, jak chtěl, proto zvolil cestu ráje ve smyslu foklóru a domova, po němž se mu stýskalo. Se slzami v očích mi vyprávěl, jak mu jako šesti nebo sedmiletému chlapci zemřela maminka, tatínka mu zavřeli a on tak vyrůstal u svých strýčků. To jeho umělecké vyjádření taky hodně ovlivnilo. A pak mě fascinuje barevnost, neboť miluju barevné obrazy.
V čem ti byl Jaroslav Blažek umělecky blízký?
Jemu šla primárně kresba a linka. Kreslil brilantně, což je potřeba dokonale umět, abyste mohli malovat. Podobnou linku měl francouzský malíř Henri Mattise, proto je k němu Jaroslav Blažek přirovnáván. Svůj výtečný um kreslíře a grafika pak spojoval tím, že maloval barevně. Já sama jsem si víc jistá v lince a kresbě tuší než v malování štětcem. Podobně jako on a umělci vůbec ze sebe skrz umění vydávám přetlak, zpracovávám své zážitky a dojmy, dostávám ze sebe emoce a ukazuju, co mám v nitru, ať už je mi smutno, nebo veselo. Svými rozhovory s Jaroslavem Blažkem jsem víc pochopila, proč maloval. Byl nesmírně empatický a tradiční výjevy ze Slovácka pojímal nadčasově tak, že zaujmou pozorovatele i v moderní době.
Rozhovor s Jaroslavem Blažkem vedl český politický novinář a folklorní reportér Radek Bartoníček. Můžete si poslechnout tady.
Jak Antonín Vrba potkal Jaroslava Blažka a horňáckého primáše a zpěváka Martina Hrbáče, se podívejte zde.
Vzpomínky na Jaroslava Blažka a jeho pozoruhodnou pamětihodnou tvorbu můžete sledovat na této facebookové stránce.
Fotografie Lenky Jurečkové s Jaroslav Blažkem: archiv Lenky Jurečkové
Ostatní fotografie: Nikola Zerrichová
