Jeden je z Buffala, druhého nejlidnatějšího města státu New York. Druhý pochází, žije a tvoří v Hroznové Lhotě, jihomoravské dědince s přibližně tisíci obyvateli. Každý mluví jiným jazykem. Ovšem spojuje je velká láska k umění, grafice, rodinnému řemeslu a tradicím. Ještě před říjnovou vernisáží Návratu, impozantní kolekce z dílny Noaha Breuera, která je do jara 2025 k vidění v galerii Havlíčkovy vily, se zaoceánský autor s českými předky spojil s výtvarníkem a obdivovaným kumštýřem Františkem Pavlicou. Pod jejich rukama se zrodila litografie, která jako poslední kousek puzzle dokonale doplnila Breuerovu premiérovou výstavu v České republice.

Třicet dva hodin. Tolik času měl Noah Breuer na pobyt v Hroznové Lhotě. Včetně spánku využil časový příděl na maximum. Za nějakých osmnáct až dvacet hodin intenzivní práce společně s Františkem Pavlicou vytvořili jedinečnou pamětní litografii s názvem Textilní tiskárna – Američanovo umělecké portfolio totiž navazuje na úspěšnou rodinnou firmu Karel Breuer a synové (zkratka CB&S z anglického Carl Breuer & Sons), která působila před druhou světovou válkou ve Dvoře Králově nad Labem. Jenomže pak ji zabavili nacisté a většina Breuerových rodinných příslušníků zahynula v koncentračních táborech. Jejich potomek vzkřísil nalezené historické vzorníky a na jejich základě, o sto let později, přivedl k životu díla z textilu, papíru, skla i dřeva promlouvající historickou inspirací i současným designem.

Práce v Pavlicově ateliéru pro něj byla příležitostí otisknout do starých motivů více vlastní ruky. „Mohl jsem udělat něco, co mi přijde mnohem přímější a skutečně ručně vyrobené,“ prohlašuje americký grafik a tiskař.

Umělecká souhra a připomínka historického dekoru

Stvořený potisk zobrazuje květinový vzorník textilu CB&S s tištěnými vzory na plátně, svázaný mosaznými nýty, sedící na odlišném vzoru s třešňovým motivem.

„Tato skladba je odrazem mé první zkušenosti z probírání archivu společnosti CB&S, jak v Českém muzeu textilním v České Skalici, tak v městském archivu v Zámrsku,“ upřesňuje umělec.

„Noah je velký profesionál, který sám na univerzitě v Buffalu vede ateliér tisku. I když já neumím ani slovo anglicky, tak umělecky jsme si rozuměli. On zná litografickou techniku, a tak mu nebylo potřeba vysvětlovat, o čem to je a jak rozkreslovat barvy,“ komentuje neotřelou spolupráci František Pavlica. „Navíc ve své tvorbě vychází z ornamentiky a dekoru historických látek, já sám tvořím folklorním duchem a nechávám se inspirovat naším moravským ornamentem, což  je taky dekorativní prvek, takže jsme si notovali i po této stránce,“ doplňuje.

Překladatelky ze strážnické grafické školy

Pochopitelně, bez překladatelské pomoci, se muži úplně neobešli. Proto byly na místě Denisa Grünfeldová a Nela Machulová, studentky čtvrtého ročníku oboru Grafický design na Střední škole Strážnice. Dvě litografům zjednodušovaly komunikaci v domluvě o tom, jakou barvou co kde nakreslit, jak si připravit pomůcky, kterou tužku použít. A samy přitom získávaly znalosti z oboru, který zatím znají spíše teoreticky.

„Byla to pro nás naučná a zábavná zkušenost. Noah je odborník v sítotisku, a tak pro nás měl řadu užitečných rad ohledně snahy, praxe a kreativity v uměleckém světě. Taky jsme díky jeho příběhům lépe pochopily, jak vůbec funguje taková americká univerzita, a co bychom jakožto studentky musely splňovat. František Pavlica nám zase přiblížil princip litografie, o kterém jsme se doposud ve škole učily jen ve škole. Vzhledem k tomu, že jsme musely vše pozorně sledovat a veškeré vysvětlivky pana Pavlici přeložit Noahovi, jsme si je samy zapamatovaly a lépe pochopily celý litografický proces a vše okolo,” říkají děvčata.

Dědictví rodin Breuerových i Pavlicových

“Za posledních 20 let jsem byl v rolích tiskaře, projektového ředitele a rezidentního umělce součástí různých projektů. A ačkoli mám letité zkušenosti s tiskem, nejméně zkušeností mám právě s litografií. Proto bylo fantastické pracovat se skutečným mistrem tiskařem, jakým je František. A používat jeho lis z roku 1932? To byl sen,” vyjadřuje se Noah ke spolupráci zprostředkované nadačním fondem Moravská krása.

“V nadačním fondu se věnujeme propojení moravské lidové kultury v Česku i v zahraničí, ovšem projekt Noaha Breuera nabídl tak silný příběh, ze jsem Noaha neprodleně pozvala na Moravu, aby v Havlíčkově vile instaloval svá originální umělecká díla. Jeho rodina je ztělesněním řemesla a dovednosti a Noah citlivě a umně navazuje na své předky. Také na Moravě najdeme rodiny, kde se tradice předávání řemeslných a uměleckých dovedností aktivně řeši, a jednou z nich je rodina Františka Pavlici. Tento všestranný umělec je jedním z mých nejoblíbenějších výtvarníků – jeho naivní umění se objevilo v naší Havlíčkově vile od listopadu 2022 do dubna 2023. Co je však opravdová třešinka na dortu, je jeho litografická dílna. Jeho kamenotisk byla první věc, která mě napadla ve spojitosti s Noahem Breuerem. I Noah této technice holduje, a proto když přijel do Česka otevřít výstavu Návrat, věděla jsem, ze se tito dva umělci musí setkat,” objasňuje celou myšlenku zakladatelka Moravské krásy Monika Vintrlíková.

Jedno tajemství

Když byl Noah Breuer v Ateliéru Pavlica, na druhý kámen nakreslil kompozici, kterou František Pavlica později dle jeho pokynů vytiskl coby čtyřbarevnou litografii Otec, syn, oplatky. Tisk souvisí s expozicí Návrat, ale zkoumá i aktuálnější rodinné vztahy.

“Můj nový projekt se zabývá tématy empatie, otcovství, genetické dědičnosti a neverbální komunikace prostřednictvím dotyku a znakového jazyka. Pomocí znakového jazyka a neformálních gest rukou se pokouším vytvořit personalizovanou hovorovou typografii za použití vlastních rukou a rukou své rodiny. Zaměřuji se na to, jaký typ vztahu pěstuji se svými dvěma malými syny a co jim mohu dát emocionálně, pedagogicky i geneticky. Toto umělecké dílo bude také obsahovat vizuální důkazy mých Tourettových a obsedantně kompulzivních poruch.

Rádi byste se podívali na výslednou litografii Textilní tiskárna zblízka? A k tomu si prohlédli další umělecké artefakty Noaha Breuera? Neváhejte a vydejte se na výstavu Návrat v Havlíčkově vile.

Foto: Roman Hanák