Pětadvacet let pracovala Adžana Modlitbová jako právnička. Volný čas trávila malováním obrazů volně inspirovaných slovenskou lidovou kulturu a tradicí. Nyní svá díla představuje v Havlíčkově vile jako součást výstavy Kouzelné obrázky.

Rodinná historie Adžany je zajímavě propletená: její tatínek pocházel z Kavkazu, maminka je Slovenka, další část příbuzenstva pochází z Mikulova. Prvních pět let prožila Adžana na Kavkazu a na Ukrajině, pak se s maminkou přestěhovala do slovenského Šaštína, který je doslova „přes kopec“ k nám do Břeclavi. Odmalička ji fascinoval svět slovenských lidových tradic a zvyků.

„Moc se mi líbil myjavský kroj, který je jednodušší než v jiných částech Slovenska. Asi je to tím, že lidé na kopanicích museli hodně tvrdě pracovat, a neměli na zdobné látky. V naší obci se často používal modrotisk, a to nejen na šití krojů, ale i na pracovní sukně. A máme ještě jednu specialitu: když se u nás slaví fašank (masopust), tak se tančí takzvaný šavlový tanec, což je odkaz na dobu, kdy na naše území vtrhli Turkové,“ vypráví Adžana, když mi ukazuje motivy na obrazech, které jsou na výstavě Kouzelné obrázky v naší vile.

Svobodné malování

Zajímá mě, co ji vlastně přivedlo k malování dívek a mládenců v krojích. „Pětadvacet let jsem dělala právničku, nejdřív v advokacii a pak v bance. Pokaždé, když se vymyslel nový produkt, tak jsem měla na starost zařídit všechnu dokumentaci, smlouvy, obchodní podmínky a další náležitosti. Byla to hodně zodpovědná práce, kde všechno mělo systém a řád. Potřebovala jsem nějaký únik do světa, kde si můžu dělat, co chci. Malování mě bavilo od dětství, ale vlastně jsem dlouho netušila, že se tomu, co maluji, říká naivní umění. Tahle výtvarná forma mi dává úžasnou svobodu, kde kombinuji lidové zvyky a tradice s něčím současným, co spolu zdánlivě nesouvisí,“ říká výtvarnice, která se pustila do uměleckého světa s velkou vervou. 

Krojové variace

Kromě malování totiž učí řemeslné techniky a organizuje výstavy naivního umění na Slovensku. Její originální obrazy, kde kombinuje motivy z venkovského života se současným světem, mají příznivce na Slovensku i v zahraničí. Prý se Adžany často ptají, co ji nejvíc inspiruje?

„Moc ráda jsem naslouchala vyprávění starších lidí, jak se slavilo u nás v Šaštíně. Kromě tradičních oslav jako jsou Velikonoce nebo Vánoce se koná každoroční zářijová pouť k šaštínské bazilice. Poutníci v krojích přicházeli z okolních vesnic i ze vzdálenějších obcí. Líbilo se mi, jak se liší jednotlivé kroje. Nejen ornamenty, ale také barevností a zdobností,“ vzpomíná Adžana a dodává, že s manželem rádi cestují po celém Slovensku a zajímají se o zvyky a tradice v jednotlivých regionech.

Drát jako linka

Malování doma v Adžanině ateliéru v Pezinoku u Bratislavy je velmi solitérní záležitost, a proto chtěla vyzkoušet i něco jiného, aby byla v kontaktu s dalšími milovníky lidové kultury a řemesel. Absolvovala tříletý kurz drátenictví, který organizuje tým odborníků Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) ve Škole řemesel v Bratislavě. Tato instituce fungovala od roku 1945 v Československu a jejím hlavním cílem byla podpora lidových tradic a řemesel. V Česku už neexistuje, zato na Slovensku se stále rozvíjí. Centrála je v Bratislavě, další pobočky jsou v Banské Bystrici a v Košicích. Podle Adžany je o aktivity ÚLUVu stále velký zájem. Dopoledne učí v kurzech pro děti základy drátenictví, odpoledne její kolegové zasvěcují do řemeslných technik dospělé. A proč Adžanu zaujalo právě drátenictví?

„Moje maminka i babička byly velmi šikovné. Naučila jsem se od nich nejen, jak šít, ale také pletení i háčkování. Drátenictví se vlastně podobá ruční práci při vyšívání nebo háčkování. Drát je totiž taková „linka“, kterou můžete vykouzlit téměř jakýkoliv ornament. Ráda vytvářím originální šperky, kde kombinuji měděné drátky nebo chirurgickou ocel s minerály a polodrahokamy. Když učím děti drátenické techniky, tak jsou většinou dost zvědavé, jak dlouho trvá výroba a kolik za tuhle titěrnou ruční práci dostanou. A já vždycky říkám, že na hodiny se to opravdu měřit nedá,“ vysvětluje Adžana a vypráví o další aktivitě, která postupně zaplnila její život.

Pocta naivnímu umění

Vloni organizovala pět výstav na Slovensku, a kromě toho přilákala do Bratislavy výtvarníky z různých koutů světa. Adžanu mrzelo, že Slovenská národní galerie zrušila v roce 2018 stálou sbírku naivního umění v Schaubmarovem mlýně v Pezinoku.

„Bratislava byla mekkou naivního umění už od 60. let, kdy se tu konaly mezinárodní bienále zaměřené na tento typ umění. Poslední taková výstava se konala v roku 2010 a když byla zrušena i stálá expozice naivního umění, tak jsem si řekla, že přeci musím něco udělat! A proto jsem začala s organizováním mezinárodní výstavy naivního umění s názvem NAIVA, který máme v Primaciálném paláci v centru Bratislavy. Vloni byl už pátý ročník, kterého se účastnilo 42 umělců ze 14 zemí. Ve světě je naivní umění velmi populární. Velké festivaly jsou například v Polsku, Belgii nebo v Itálii. A mám velkou radost, že naše NAIVA inspirovala českou naivní výtvarnici Alexandru Dětinskou, která organizuje podobnou výstavu v pražské Galerii Lapidárium s názvem Insita!“ prozrazuje Adžana. 

Chcete si prohlédnout Adžaniny obrazy? Výstava Kouzelné obrázky je otevřená do konce března 2023.

Láká vás vyzkoušet si pod Adžaniným vedením tradiční techniku drátenictví? Přidejte se na lednovou dílnu a vytvořte si šperk Strom života.

Fotografie z Adžanina ateliéru: Judita Matyášová
Fotografie z výstavy Kouzelné obrázky: Nikola Zerrichová