Tmavě modrá a bílá. Na šatech, sukních, kabelce, ale taky na kufru nebo teniskách. I to je jedna z lidových tradic přenesená do moderního světa. Modrotisk je starodávná tiskařská textilní technika, která se roku 2018 právem dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Modrotisku propadla i členka našeho nadačního fondu Dagmar Benešová, která pod hlavičkou Výtvarné folklorní akademie Břeclav začala pořádat kurzy malovaných šatů z modrotisku.

Aktuálního 7. ročníku, který zahajujeme v polovině ledna, se ujal nadační fond Moravská krása s Dášou na pozici konzultantky a lektorky. „Miluju všechno staré a ornament. Ten s modrotiskem dostal nový rozměr, šmrnc a odlehčenost,“ prozrazuje Břeclavačka, malérečka, fotografka a profesí kadeřnice, která modrotisk s nadšením šíří všude kolem.

Dášo, ty jsi známá jako velice tvořivá duše. Měla jsi to tak už odmala?

Vždycky mě bavilo malovat a tvořit něco kreativního, co nemá přesná pravidla. Ve čtvrté třídě jsem si doma vyprosila, že chci chodit do výtvarky na základní uměleckou školu, kde jsem se naučila spoustu výtvarných technik. Při rozhodování, kam dál na školu, jsem přemýšlela také o umělecké průmyslovce, ale nakonec jsem si našla kreativní povolání jako kadeřnice. A pak jen stříhala. A rodila. A fotila.

Jak ses dostala k ornamentu a modrotisku?

Až byly děti větší, ráda jsem s nimi využívala nabídku programů volnočasového centra Duhovka v Břeclavi. Pod vedením Soni Hoškové jsem si kolem roku 2012 vyzkoušela keramiku, práci s kůží a taky modrotisk. Potom jsem poznala nejlepší lidovou malérečku široko daleko Mařenku Švirgovou a už to jelo. Omalovánky a dílny… Malovali jsme na všechno, samozřejmě i na modrotisk. A já si pak od roku 2015 už ve Výtvarné folklorní akademii sama vedla kurz malování modrotisku s tím, že jsme barvili v nejbližší dílně u Jochů, v dnešním ARIMO ve Strážnici.

Můžeš pro laiky vysvětlit, co je to modrotisk?

Je to velmi stará barvířská textilní technika. Pochází z Číny a do Evropy se dostala v osmnáctém století, dochovaná do dnešní doby téměř beze změn, jen už se nebarví přírodním indigem. Modrotisk je krásné řemeslo, kde je potřeba ovládat hned několik dovedností – být zručný tiskař, zkušený barvíř a v neposlední řadě i dobrý obchodník. Základem pro barvení “negativního tisku” je rezerva, takzvaný pop nebo pap, který se pomocí dřevěných či kovových forem nanáší na plátno a chrání tak místa před obarvením. Po zaschnutí se plátno namáčí až pětkrát do barvicí lázně – jámy neboli kypy. Poté je nutné látku vyprat v kyselém roztoku a zbavit se tak rezervy, na jejímž místě vykoukne to žádané kouzlo. 

V čem tě modrotisk uchvátil?

Modrotisk se u nás drží mnoho let (i díky bývalému Ústředí lidové umělecké výroby) a já miluju všechno staré. Tak jsem mu coby výtvarný a kreativní člověk podlehla právě pro ten tvůrčí prostor. Zbožňuju malovat ornament a jakmile jsem zkusila udělat jen dvoubarevný, modrobílý, zamilovala jsem si oba ještě víc. Najednou dostal ornament jiný rozměr, šmrnc a odlehčenost. To se mi líbilo. 

Co všechno se s modrotiskem dá dělat? Barvit oblečení, kabelky, ubrusy… K čemu se modrotisk využívá?

Modrotisk je textil a je třeba, aby se barvilo na 100% bavlnu, ať je to plátno nebo len jakékoli hrubosti. Je možné obarvit i bavlněný satén nebo batist (tkanina z jemné bavlněné, případně viskózové příze v plátnové vazbě – pozn. red.), manšestr, hedvábí, popelín i mušelín… Každá látka je odlišná a má různá využití. Tyto látky lze potisknout dávnými formami, razítky anebo různými technikami pomalovat. Hotový nabarvený a především dobře opraný modrotisk je možné využít na oblečení, na bytový design, na sedací nábytek jako potah, na kabelky, batohy. Záleží na tom, kde se bude tento poměrně tmavý kus vyjímat a jak to má kdo rád… Ve strážnické dílně dnes nabízí taky barvení triček a tenisek.

Kdy a proč jsi založila kurz malovaných šatů z modrotisku?

V roce 2016 jsem už nechtěla malovat jen ubrousky a malé věci do bytu. Tak jsem se inspirovala na Slovensku, kde byly všechny staré dílny zavřené a mladý student textilního designu Matěj Rabada tehdy obnovoval a křísil slovenskou modrotlač. Moc jsem mu fandila a vysloužila si přezdívku Dáša modrotlač (smích). Matěj barvil ručně malovaný originál pro tuzemskou módní návrhářku Mišenu Juhász a to byl ten okamžik, kdy mi probleskou hlavou, jaká je to paráda a že si taky namaluju svoje originální šaty. A to bych nebyla já, kdybych pro takový nápad nenadchla i ostatní.  Na prvním ročníku nás bylo deset statečných žen.

Letos se koná už 7. ročník kurzu malovaných šatů. V čem bude jiný než ty předchozí?

Novinkou je to, že se kurz koná pod patronátem Moravské krásy a scházet se budeme v naší nádherné, zrenovované Havlíčkově vile. Máme nahlášená skoro samá známá jména “modrolásek”, jak s oblibou nadšenkyně modrotisku nazývám. Minulý ročník byl vzhledem ke společenské situaci ochuzen o setkávání, a tak jsme uspořádali jen tiskařskou dílnu ve Stážnici přímo s tiskařkou Gábinou, ale to už je vyšší dívčí a vznikly tam úžasné originály, které pak byly k vidění na modrotiskovém pikniku.

Ty jsi účast na kurzu malovaných šatů z modrotisku pořídila dcerám jako předčasný vánoční dárek. Znamená to, že se pomamily a jsou to taky modrolásky?

Je pochopitelné, že holky do toho byly vtaženy. Od dětství se mnou dělaly všechno, co jsem tvořila. Nevyhnuly se ani malovaní ornamentů, ani modrotisku (smích). Ale musely se k tomu dopracovat samy. Starší Katku zaujal ornament minulý rok natolik, že se začala sama učit. Úplně ji to popadlo za srdce. Pořád něco skládá a maluje na skleničky, trička nebo na futrály od houslí. Modrotiskové sukýnky si malovaly do cimbálky Notečka, aby k nám ladily, když nás doprovází na akcích a modních přehlídkách. Mladší Verča si malovala sukýnku z modrotisku třeba s origami vlka a lišky.

Co bys doporučila někomu, jako je třeba tvoje dcera, kdo se chce v modrotisku dlouhodobě zdokonalovat?

Určitě bych poradila nebát se experimentovat s technikami a látkami, s malováním štětcem. Vyrobit si vlastní razítka, vyzkoušet abstraktní otisk, ať už houbou, suchým štětcem nebo kartáčem, anebo zkusit otisknout starý váleček. Vřele doporučuju okusit tisk se starými formami. To je nepopsatelný zážitek.

Je na modrotisku něco těžkého, čeho se začátečníci zprvu obávají?

Není z čeho mít strach. Když se maluje na bílé klasické plátko, je pěkně průsvitné, předloha je vidět a malování jde od ruky. Já zájemcům se vším poradím, vedu je. A pokud se někomu bude líbit barevný podklad na modrotisk, tak je naučím pracovat i s touto barevnou neprůsvitnou látkou.

Na závěr mě zajímá tvoje skóre. Kolik máš doma modrotiskového oblečení nebo doplňků?

Musím přiznat, že za těch několik ročníků kurzu malovaných šatů a let strávených s modrotiskem je to moc! Tak schválně: sedmery šaty, jedno sáčko, jeden nátělník, dvě halenky, tři sukně, to je 14 kousků oblečení. A pak tři kabelky, dvakrát kufr, jeden batoh a čtyři ubrusy. Takže 10 kousků doplňků s modrotiskem. K tomu dcery mají čtyři sukně a jedny šaty, tudíž další 5 kusů. Zjišťuju, máme těch originálních modelů na míru plnou skříň!

Jestli si i vy chcete oživit svůj šatník jedinečným modrotiskem, přidejte se k našemu kurzu malovaných šatů z modrotisku. Poprvé se sejdeme v pátek 14. ledna 2022 v Havlíčkově vile. Veškeré aktuality najdete rovněž na facebookové události a přihlašovat se ke kurzu můžete TADY.