Návrat domů. Do tátovy ordinace v přízemí. Do bytu v prvním patře, kde bydlel s rodiči a mladší sestrou Grétou. Do vily, kterou obtáčel plaňkový plot. Kde se na chodbách potkával se sousedovic Maruškou a s o dva roky starším Borkem Fojtíčkem jako kluci lozili do protějšího pivovaru. Otto Marek se narodil a prožil dětství v dnešní Havlíčkově vile v Břeclavi-Poštorné a jeho syn mu připravil nezapomenutelné překvapení – v den svých 85. narozenin se oslavenec po dlouhých letech znovu ocitl mezi zdmi, které mu kdysi byly tolik známé.

Psal se rok 1938, druhá světová válka byla na spadnutí a v rodině praktického lékaře Ferdinanda Marka, který už dva roky ordinoval v poštorenské vilce se žlutou fasádou, se slavilo – 8. března přišel na svět chlapec jménem Otto. Klouček vyrostl, vystudoval, pracoval, oženil se, měl vlastní děti… A v roce 2023, s bílými vlasy a úsměvem, myslí zatoulanou ve vzpomínkách, se v doprovodu své dcery Hany a syna Pavla usazuje v barevném křesílku Havlíčkovy kavárny. Popíjí kávu a na talířku na něj čeká narozeninový dort, když vypráví, jak to na stejném místě vypadalo mnohem, mnohem dřív. „Jsme na čtyřistaosmnáctce?“ ptá se vícekrát, jako by nemohl uvěřit, že je ve svém někdejším doma, které znal coby obytnou budovu a zdravotní středisko.

Ferdinand Marek byl zaměstnancem Československé banky, potažmo bratislavské pojišťovny, která mu poskytla ordinaci v přízemí vily. Nastoupil po zubaři, zdědil jeho náčiní a chvíli zubařinu provozoval. „S těmi zubařskými zrcátky a pinzetami jsme si hrávali,“ vzpomíná Otto Marek. Jeho tatínek pak zubařské řemeslo vyměnil za praktické lékařství, kdy přijímal pacienty z Charvátské Nové Vsi, Břeclavi a Poštorné, ale taky třeba jezdil k porodům.

Lékařská praxe a tři rodiny

Čekárna a tři ordinační místnosti byly ve vile, když jste do ní vstoupili, nalevo. Napravo vedly schody do sklepa a vpravo ve dvou místnostech bydlela vdova Klimovičová. Vedle ordinace pak přízemí obývali Vlčkovi a jejich dcera, neoblíbená učitelka Grešlová se synem Adolfem, jejíž muž, německé národnosti, odešel do války a zůstal nezvěstný.

Markovi si až do roku 1952 pronajímali k bydlení celé první patro. Doma i ve škole se mluvilo německy, malý Otto se česky učil až po převratu v roce 1945 od kamaráda Borka, svého pozdějšího švagra. S ním a dalšími dvěma parťáky Otto založil Klub mladého hlasatele. Klubovnu měli na půdě. Odtamtud doktorův syn taky pozoroval Pálavu astronomickým dalekohledem, který pro něj táta nechal sešroubovat z ocelové trubky a dělostřeleckého okuláru.

Zábava ve vinném sklípku

Naopak dole, ve sklepení, si doktor Marek zřídil vinný sklípek. Víno si vyráběl vlastní, z vinné révy natažené kolem domu. Kamarádi řemeslníci mu pomohli vyztužit dřevěný strop, a tak sklep s trámy sloužil ke skladování vína i k jeho veselé konzumaci. Za lékařem chodili popíjet a bavit se třeba pan Malinkovič z Břeclavi, profesor Hrubý nebo malíř Gajdoš, který ve sklepě pomaloval jednu ze stěn. Mezi Ferdinandovy přátele patřil i Fanoš Mikulecký.

Ve sklepě se nacházela modrá tlaková nádoba, která po domě rozváděla vodu. Vodovodní potrubí měl tehdy na starosti Tonda Klimovič, který sice dělal na dráze, ale s doktorem Markem jej pojilo přátelství, a tak ve vile plnil funkci instalatéra. Pod polokruhovými betonovými poklopy byla studna a jelikož byla vilka postavená poblíž Dyje, o vodu její obyvatelé neměli nouzi. Záchody byly splachovací a po renovaci z roku 2021 zůstávají na původním místě.

Havlíčkova vila odolala válce statečně

Když přišla válka a Břeclaví procházela válečná fronta, schovávali se nájemníci z Havlíčkovy vily na zahradě – v krytu, kde kdysi Rudolf Havlíček, velkoobchodník s vínem, uchovával své lahve s tekutinou z hroznů.

„Když houkala siréna, kašlali jsme na to, protože se stejně nic nedělo. Ale při náletu na Břeclav to bylo drama. Najednou bum, třikrát po sobě obrovská rána a přitom  to bylo rozsáhlé bombardování které se slilo do tří explozí, které otřásly městem,“ líčí Otto a pokračuje: „Když později spadly granáty z minometů  do hlíny na zahradě, tak ta výbuch utlumila a nic se nestalo. Když ale došlo k explozi na dvoře vydlážděném cihlami, tak to bouchlo, až se rozbilo okno.“ Minometné granáty ruského útoku kolikrát zasáhly stěnu vily. Poničená omítka byla po válce evidentně opravena, protože dnes žádné takové škody zvenčí nevidíme.

Havlíčkova vila se svojí glazovanou střechou tak válečné boje přežila bez větší újmy a její podoba se od původního zpracování Karla Weinbrennera nezměnila.

„Před vilou rostly jehličnany, kde se schovávaly před leteckým průzkumem obrněné vojenské auta. Z pravé strany se tyčily vysoké břízy. Tam, kde teď vidíme školku, býval bazének,“ vybavuje si Otto bezprostřední okolí vily.

Přesun do Moravské Třebové, Otto do Mikulčič

Poté, co v osmačtyřicátém moc v zemi převzali komunisté, Ferdinand Marek se stal politicky nespolehlivým a byl přeložen do Moravské Třebové. Balí proto svůj bílý plášť i rodinu a vilu v srdci Poštorné opouští. Na jeho místo nastupuje doktor Špaček a v domě dál žijí Grešlovi. Doktorův syn se pak v Havlíčkově vile ještě pár let objevoval – navštěvoval Mařenku Košutovou, Klimovičovic vnučku.

Otto studoval jeden rok matematicko-fyzikální fakultu v Praze, dálkově pak ještě geodézii a kartografii na průmyslovce v Brně a začal pracovat jako brigádník na vykopávkách v Mikulčicích, čímž se přiblížil koníčku svého tatínka, který rád jezdíval po Pohansku a zajímal se o archeologii. V Mikulčicích se někdejší chlapec z vily seznámil se svojí ženou, založil s ní rodinu a dodnes v obci spolu žijí.

Tímto srdečně děkujeme Pavlu Markovi za to, že nás oslovil a dal nám tak možnost poslechnout si cenný příběh o tom, jak to v Havlíčkově vile vypadalo za válečných let a ještě chvíli poté. Bylo nám ctí se s Ottou Markem seznámit a ukázat mu, jak to na Třídě 1. máje 418/37 vypadá dnes. Jeho vyprávění nám poslouží při vytváření trvalé výstavy o naší vile.

Foto: Pavel Marek & nadační fond Moravská krása

Přihlaste se k našemu newsletteru, abyste novinky o výstavách a dalších našich akcích nikdy nezmeškali.