V mnoha obcích jižní Moravy stále žijí ženy, které hrdě nosí svůj kroj. Dovedou jej nejen správně obléct, ale také ušít, ozdobit a udržovat. Drží pomyslnou stráž folklorního dědictví. Právě o nich je kniha Víchernice, vydaná v české verzi Jihomoravskou komunitní nadací. Monika Vintrlíková z našeho týmu se stala strážkyní tohoto dědictví také pro krajany v USA a zasadila se o anglický překlad této publikace. A tak se na jaře 2020 rozběhla další moravskoamerická spolupráce – dvojice maléreček Marie Švirgová a Dáša Benešová se opět vydaly do Ameriky. Se sbírkou krojů a výstavou. 

Výstava fotografií babiček ze Slovácka v krojích se konala v Národním českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids v Iowě. Na tomto počinu jsme spolupracovali na „domácím poli“ s Jihomoravskou komunitní nadací a její ředitelkou Zlatou Maděričovou, o grafickou a technickou stránku se postarala paní Sonya Darrow, Američanka, žijící v Brně. Výstava vznikala celou zimu 2019–2020 a snažili jsme se zachytit řadu „strážkyň“ ze Slovácka – výstava je poctou všem babičkám a ženám, co oblékají kroje, malují mašle, ornamenty a zachovávají lidové tradice a řemesla.  Náš Nadační fond měl pak na starosti přípravu a organizaci v USA. Dáša a Mařenka se postaraly o finální podobu výstavy na místě – deset dní tu malovaly obrovské ornamenty, strojily kroje a dolaďovaly výstavní exponáty. Monika Vintrlíková zajistila financování, Lenka Mohwish měla kompletně na starost logistiku a komunikaci. 

V muzeu jsme pořádali workshopy na téma skládání a malování ornamentu, ohromilo nás, že za námi přijeli zájemci z Chicaga, Texasu a Ontaria, aby naši malérečku Mařenku poznali osobně.  „V Chicagu se nám líbilo už od přistání – dostaly jsme asistenta ke zdárnému přestupu přes terminály a všechno probíhalo hladce. Měly jsme také krásné ubytování kousek od muzea, kde jsme několik dní od rána do večera pracovaly na ornamentu pro výstavu a oblékaly figuríny do krojů. Potěšily nás návštěvy maléreček z Texasu, a Chicaga – kvůli nám vážily dalekou cestu, aby se něco naučily. Velké překvapení na vernisáži byla návštěva vzdálené rodiny Mařenky, takové chvíle jsou vždycky velmi emotivní, “ vzpomíná na Iowu Dáša Benešová. „Také jsme zažily přímo z Ameriky živý vstup do vysílání Českého rozhlasu“, dodává. 

Do Iowy jsme přivezli také kolekci krojů, které Mařenka darovala ze své sbírky nebo nakoupila a věnovali jsme je muzeu. Strojení do krojů si tu naši krajané sami vyzkoušeli a velký úspěch měla také beseda po vernisáži. Dáša i Mařenka zodpovídaly před dvě stě lidmi řadu dotazů o tradicích, Moravě a lidovém umění, ohlas měl Mařenčin recept na její přegulované koláčíčky. Zdejší krajané už nemluví česky – mají pouze české předky, je to už několikátá generace, překladu se tedy ujala Monika.

Chicago – město vzácných setkání

Další návštěva nás čekala v Chicagu – velkým snem Mařenky bylo navštívit toto město, kde sídlí silná česká komunita při České misii a v minulosti zde žil její strýček. Do tamního kostela před deseti lety malovala štólu a ubrusy a nyní své dílo mohla shlédnout na vlastní oči. Milé přivítání nás čekalo také na české škole TGM v Chicagu, kde jsme pořádali také workshopy slováckého ornamentu. „V kostele, kde jsme uviděly Mařenčinu práci na textilu, kterou před lety vytvořila, jsme se neubránily dojetí. Hledaly jsme také místo, kde její strýček pracoval, a povedlo se. Ve škole jsme ukázaly folklorní tvoření dětem a uspořádaly i výtvarnou dílnu pro Misii“ vzpomíná Dáša.  

Jak jsme se vepsaly do paměti krajanů 

Vřelých setkání jsme zažily celou řadu a moc si vážíme toho, že mnozí hosté za námi přiletěli z velké dálky. Naše historie a tradice tak díky jejich zájmu žije i v povědomí lidí, pro něž je moravský původ vzdálený často i několik generací.

„Moje návštěva výstavy byla jako návrat na Moravu. Setkání s Mařenkou mi připomnělo chvíle s mojí „starou mamičkou“, jak jsme jí říkaly. Překvapilo mě, že každý prvek ozdoby kroje má svůj název a specifickou barevnou kombinaci. A že ve vesnicích na Moravě lze podle toho také poznat, kdo je malířem. Díky výstavě jsem pochopila hrdost při nošení kroje. Také cítím hrdost, že jsem viděla tuto ukázku moravského dědictví, cítila jsem se jako doma,“ vzpomíná na výstavu Yvonne Westover. Kanaďanka z Ontaria, která přijela do Iowy speciálně kvůli setkání s Mařenkou a Dášou. Je dcerou emigranta z Lanžhota pana Švirgy, který byl příbuzným manžela Mařenky. 

„Na výstavě moravské kultury se setkaly davy lidí. Osobně si velmi cením setkání s paní Mařenkou, obdivuji její pozornost k detailu jak v její umělecké práci, tak při práci na krojích, které zde vystavovala. Potěšily hosty a návštěvníky muzea z celých USA a Kanady,“ přiblížila atmosféru výstavy Cecilia Rokusek, prezidentka Národního českého a slovenského muzea a knihovny v Cedar Rapids. „Malba ornamentů nás velmi inspirovala, nyní je chceme použít i v našem novém projektu Česká vesnice v Cedar Rapids, kde budou obchody a restaurace zdobené lidovými ornamenty,“ doplnila. 
 
Za malérečkami se vydala také Debbie Bartley, která do Iowy přiletěla z Texasu. „Lidové umění mě oslovilo po mojí návštěvě Moravy. Hledala jsem pak autentické tvůrce a přes internet narazila na práci Dáši a Mařenky. Osobní setkání s Mařenkou mi připomínalo moji stařenku. Stejný pocit tepla a lásky bez ohledu na jazykovou bariéru. Můj vztah k Moravě začal jako zvědavost – chtěla jsem znát místo původu rodiny mé babičky. Tyto pocity zesílily. Zamilovala jsem si Moravu, cítím radost a hrdost, že moje kořeny pocházejí z takové krásné země a lidí,“ popsala své dojmy. 

S naší „moravskou delegací“ se seznámily také tři vnučky české emigrantky, které samy ornamenty malují a setkání s autentickými malérečkami si nemohly nechat ujít. „Mařenčina vytrvalost udržovat folklór naživu cestováním a sdílením svých bohatých znalostí je inspirativní. I když jsme se v naší tvorbě inspirovaly vzory ornamentů naší prababičky, jsme zcela samouci. Potěšilo nás, že jsme došly k podobným postupům, jako se používají na Moravě. Důležité pro nás bylo vysvětlení původu a symboliky ornamentů. Sledovat práci Mařenky byla velká čest, obdivujeme, s jakou přesností má všechny vzory v paměti,“ podělily se o své zážitky sestry Kristina Kosyluk, Rianna Bachan a Michella Conev Power. 

Své dojmy přidala také Klára Moldová, učitelka češtiny v české škole TGM v Chicagu. „Paní Švirgová a paní Benešová obohatily naši školu mezigeneračním projektem, který se málokdy povede uspořádat. Dílny navštívily maminky společně se svými dcerami, bylo krásné sledovat, jak se předává výtvarné umění Moravy ze starších na mladší. Své dovednosti si přišli oživit i krajané, kteří emigrovali z Československa kolem roku 1968 a kterým akce evokovala vzpomínky na dětství a domov. Jestli se naskytne příležitost, velice rádi malérečky do školy pozveme znovu."