V lidském věku batole. Nadační fond Moravská krása oslavil 13. listopadu 2022 druhé narozeniny, nicméně rozpětím svých činností, od dechberoucích výstav, přes akční dílny a kurzy po naučné přednášky, připomíná zkušeného dospěláka. Co je největším úspěchem fondu? Jak vzniká spolupráce s umělci a partnerskými institucemi? Jak dlouho dopředu je potřeba plánovat a co nového už cobydup nadační fond ve svém sídle v Havlíčkově vile v Břeclavi-Poštorné odhalí? Na to jsme se zeptali spoluzakladatelky Moravské krásy, podnikatelky, filantropky a milovnice jižní Moravy Moniky Vintrlíkové. „Učím se komunikaci s umělci, je to hodně o trpělivosti,“ přemítá břeclavská rodačka, která nadačnímu fondu velí zpravidla přes oceán.

Nadační fond Moravská krása jste s manželem Honzou zakládali s určitou vizí, posláním, plánem, co bude jeho činností. Zůstala tato vize za ty dva roky stejná, nebo se proměnila?

Vizí bylo společně s Honzou a mojí kamarádkou Dášou Benešovou zastřešit naši filantropickou aktivitu. Všichni tři jsme poslední dekádu před založením fondu byli mecenáši moravské kultury a pak jsme se rozhodli, že to budeme dělat profesionálně, se skutečnou strategií. Což se splnilo. Oficiálně se zrodil nadační fond. Co se změnilo, je velikost. Začínali jsme v malém měřítku, zatímco dnes kromě toho, že podporujeme externí projekty, si vytváříme vlastní programy a umělecké aktivity a každý rokem nabýváme rozměrem.

Měla jsi při zakládání fondu nějaký vzor? Například jiný fond nebo člověka, který ti byl blízký, a ty sis řekla, takhle to chci taky dělat?

Já jsem měla velký vzor ve svých rodičích. Jak moje matka, tak otec Moravu milovali a podporovali, a tak jsme s Honzou tento přístup automaticky převzali. Dlouho jsme pracovali s nimi a k tomu jsem sledovala jiné nadační fondy a jejich strukturu, ale spíš z praktického hlediska, což dělám doteď. Pozoruju, jak se rozvíjí, jak se prezentují, ať je to třeba Nadace Via nebo Nadační fond Via Clarita, s nimiž spolupracujeme. Směr si ale udáváme sami.

Na co jsi za tu první „dvouletku“ provozu fondu nejvíc pyšná?

Nejvíc hrdá jsem na tým našeho nadačního fondu. Na lidi, kteří v něm působí, a posunují ho dál. My jsme se nad očekávání rozrostli. Máme kolegy, kteří řídí fond z manažerského nebo marketingového pohledu, kolegyni na merchandise, poradce na fundraising. Každé ráno se ukážou buď v sídle nadačního fondu v Havlíčkově vile, nebo doma u svého počítače a přicházejí s kreativními nápady, vymýšlí nové projekty, pořád zaměřené na tradice a moravskou kulturu.

A teď otázka opačná: co se fondu nepovedlo a proč?

Úplně si nemyslím, že se něco nepovedlo. Ale přišly chvíle, kdy jsme se sami sebe ptali, proč to děláme. Proč se rozčilujeme. U projektů kromě našeho týmu vstupuje do hry dalších tisíc faktorů, externích podnětů, lidí, překážek. Každý projekt měl svoji škytavku, ale to není nic, co by nás zastavilo. S Honzou řadu let vedeme rodinný byznys, a tak máme potřebné know-how a zkušenost s malými neúspěchy při řízení projektů. Proto umíme v takových situacích reagovat. I když se části některých projektů nepodařili tak, jak jsme si představovali, vyrovnali jsme se s tím, poučili se, a už se nám to nestane.

Bez čeho by se nadační fond Moravská krása neobešel?

Jednoznačně bez lidí. Vypíchnu Honzu, který má pro Moravskou krásu velké pochopení, jelikož nám zabírá víc času, než jsme si původně mysleli. Bez celého našeho týmu a financí. Bez peněz bychom toho moc nevytvořili.

Jelikož žijete a pracujete v USA, nadační fond vedete většinu času na dálku. Jak těžké to je nebýt "v místě", navíc s několikahodinovým časovým posunem?

Předem jsme věděli, do čeho jdeme. Máme v Česku více aktivit, a tak je nám za těch 10 let, co žijeme v Americe, jasné, co to obnáší a jsme zvyklí. Dá se to zvládat, když máme kolem sebe šikovné lidi. Pochopitelně někdy ten osobní kontakt chybí a věci by se vysvětlily mnohem rychleji a efektivněji. Ale lidé, s nimiž v Česku spolupracujeme, jsou s námi na jedné vlně. Musíme brzy vstávat a přizpůsobit se na úkor osobního pohodlí nebo rodinného rána, ale tým nadačního fondu je čím dál víc samostatný. Strategii nastavujeme půl roku dopředu a pracujeme na tom, abychom já nebo Honza nemuseli stát u každého kroku.

Už jsi zmínila, že s manželem jste v čele rodinné firmy. Jaké to je vést byznys versus nadační fond. V čem je to jiné a v čem stejné?

Ve skutečnosti je to hodně podobné. Nadační fond je další firma s totožnými znaky vedení lidí, nastavování strategie, rozpočtu. Máme s Honzou sklony brát fond jako zmenšenou naši hlavní firmu a do všeho víc mluvit, protože nás umění a kultura nesmírně baví. A tak někdy řešíme Moravskou krásu víc než náš americký byznys, jelikož ten už je zavedenější a starší, má větší tým lidí, kteří nás nepotřebují tak často, jak máme pocit, že nás potřebuje nadační fond.

Ty jsi zkušená šéfka a manažerka. Ale přesto, je něco, co ses díky založení a řízení nadačního fondu naučila?

Učím se komunikaci s umělci. To pro mě bylo nové a je to hodně o trpělivosti, aby umělecky vzniklo to, co oni chtějí, a zároveň byly splněny naše požadavky na termíny a cíle.

Jak nadační fond navazuje spolupráci s umělci, potažmo vystavovateli, lektory dílen a partnery? Ozývají se sami nebo je oslovujete?

Ozývají se nám, což je báječné. Ale rádi si výše jmenované hledáme a oslovujeme je sami. Máme nějakou strategii a té se snažíme držet. Naše výstavy a programy musí být o Moravě, tradicích, umění a kráse. Zároveň by měly být naučné a promovat dané téma. Taky chceme mít mezinárodní přesah, proto například spolupracujeme s Národním českým a slovenským muzeem a knihovnou v Iowě. Přejeme si nabídnout různorodost: od moderní, velkoformátovou černobílou fotografi po malé barevné naivní umění. Je toho tolik krásného, co si zaslouží ukázat světu.

Jak dlouho dopředu je stanovený kalendář nadačního fondu?

Rok 2023 už máme naplánovaný. Snažíme se plánovat dva roky dopředu. Alespoň co se výstav v Havlíčkově vile týče. Dílny a akce pro veřejnost většinou plánujeme čtvrtletně.

Můžeš nám prozradit něco, co nadační fond chystá, ale o čem ještě nikdo neví? Nějakou podpultovku?

Už brzy rozšíříme trvalou výstavu v Havlíčkově vile o obrazy akademického malíře Jaroslava Blažka, moravského Matisse.

Co když se někomu líbí, co nadační fond Moravská krása dělá, a chtěl by jej podpořit. Co může udělat?

Lze nás podpořit různě. Hledáme spolupracovníky, šikovně umělecky zaměřené osoby a rovněž naopak, manažersky orientované lidi. Pak taky dobrovolníky, studenty na praxi nebo seniory, kteří nám mohou pomáhat na částečný úvazek. Máme možnost růst a rozšiřovat naši činnost, ale potřebujeme pomocníky. A pak jsou to jistě finance, kde máme obrovské rezervy, protože si neumíme o finanční podporu říct. To se teprve učíme.

Ty sama finančně podporuješ nadační fond i kulturní projekty. Co je pro tebe filantropie a proč se jí věnuješ?

Mně to připadá normální. Každý úspěšný člověk by měl pomáhat. Můj otec měl velké srdce a filantropii dělal, i když se tomu ještě neříkalo tak honosně. Já jsem v takovém prostředí vyrostla, a tak mi to nepřipadá výjimečné. Jsem šťastná, že díky nadačnímu fondu vzniká tolik krásného.