Vzpomínáte si na legendární Zpívánky, zpěvník tradičních lidových písniček a říkadel, který v 90. letech na obrazovce České televize patřil k těm nejoblíbenějším podvečerním programům pro malé diváky? A vybavujete si červenou holčičku v kroji s ptáčkem v ruce, která se objevovala v úvodní znělce? Byla to papírová vystřihovánka z dílny známé české výtvarnice Kornelie Němečkové, umělkyně, která pochází z Valašska, ale mluvit umí i po pražsku. Hlavní město je jí totiž domovem už téměř 70 let. A právě v jejím činžovním bytě s vysokými stropy nedaleko Letné, kde si okamžitě připadáte jako v tom nejkrásnějším starožitnictví, jsme si s malířkou a ilustrátorkou světového formátu jedno slunečné odpoledne povídaly.

Nelo, Nelino, Nelinko. Tak dívenku ze Vsetína oslovovali všichni příbuzní a kamarádi, a tak se svoje skutečné křestní jméno dozvěděla až při zápisu do školy. „Maminka chtěla Dagmar, tatínek Evu, ale vypadá to, že stařenka šupla porodní bábě nejvíc, a tak jsem Kornelie,“ líčí s úsměvem dnes devadesátiletá autorka.

Láska ze studií a výtvarná cesta místo výroby bot

Sedíme u ní v obýváku s kávou, štrúdlem a jednohubkami a do naší rozpravy čas od času zacinká křišťálový lustr. To když sousedi nahoře víc zadupou. My máme ale pozornost úplně jinde: na zdech pokoje a v „dílně“, kde barevné tapisérie a textilní koláže střídají plakáty na mistrovství Evropy v krasobruslení a papírová PFka třeba až z poloviny osmdesátých let.

„Můj manžel pocházel z východních Čech, ale zamiloval se do cimbálu a celý život jsme spolu tancovali,“ vzpomíná paní Kornelie na svého chotě, významného sochaře Zdeňka Němečka, s nímž chodila hned od prvního ročníku na umělecké průmyslovce v tehdejším Gottwaldově. Byli spolužáci, on studoval keramiku, ona návrhářství obuvi.

„Ještě za studií jsme se vzali a Zdeněk toho rád využíval. Profesoři ho občas napomínali slovy ‚Němečku, vy si nic nepíšete.‘ A rozverný mladík odpovídal: ‚Píše žena.‘“

Studenti ze zlínské školy tehdy dostávali výplatu 350 korun a kdo měl vyznamenání, tak ještě o něco víc. Museli ale od dvanácti do dvou pracovat ve fabrice. „Jsem moc vděčná, že jsem díky tomu poznala, co takové povolání obnáší. Prošli jsme všemožné výroby,“ popisuje Kornelie, která coby absolventka odjela na měsíční stipendium vyrábět boty na Slovensko, než se spolu se svým mužem přestěhovala do Prahy. Jenomže studium na pražské UMPRUM ji po roce přestalo bavit, a tak zamířila rovnou do praxe – do kožedělného družstva Obuna. Mladé kreativní duši ale začalo docházet, že v návrhářství obuvi díru do světa neudělá a rozhodla se odejít na volnou nohu.

„Aby člověk mohl tvořit sám na sebe, musel se stát členem Svazu českých výtvarných umělců, což schvalovala komise. Naštěstí mě přijali,“ vysvětluje Kornelie.

Pošta ze Slovenska podnětem k papírovému vystřihování

Protože se jí stýskalo po folkloru, vedla kroužky umělecké výrobě v pražském Ústředním domě pionýrů a mládeže, zaměřené na folklorní rok, to znamená vánoční nebo velikonoční slámové ozdoby, dekorace z pečiva a podobně. V tu dobu dostala od bývalého spolužáka ze Slovenska vánoční přání s maličkou bílou vystřihovánkou. „Byla to krásná, drobounce vystřihovaná dečka s jemným krajkovým vzorem a mě napadlo, že kdybychom toto dělali s dětmi na kroužku, tak máme co dávat návštěvám, které k nám do hodiny často zavítali. A tak jsem začala s vystřihovánkami,“ svěřuje se umělkyně.

Titěrná práce s papírem a jednoznačou barevností pro ni představovala protipól k rozměrnějším tapisériím. Mohla se vyřádit a hravou formou se podvědomě vracet k rodnému regionu: jarnímu ránu zalitým sluncem, muzice, kterou se svým mužem tolik milovali, k čirým potůčkům, čarovnému lesu, košíkům plných hub, zimnímu sáňkování, švitořícím zajícům a veverkám, folklorním tradicím a životu prostého člověka.

Kornelie Němečková má za sebou na čtyři desítky autorských výstav, téměř stejný počet připravila společně s manželem Zdeňkem, z nichž mnohé byly v zahraničí (Athény, Berlín, Budapešť, Káhira, Oslo, Krakov, Vídeň a další). Když ji před několika lety oslovila kurátorka z Litoměřic s úmyslem vystavit její tvorbu, Kornelie využila příležitosti a nakoukla do plných škatulí. „Vytahovala jsem staré věci a padlo to na mě, jako když se zhroutí hrobka. Co já s tím vším budu dělat?“ popisuje výtvarnice.

Geniální výtvarný zážitek, který pohladí po duši

A tak si část lidového pokladu rozebraly její děti a vnoučata a spousta cenností putovala do Muzea regionu Valašsko v rodném Vsetíně, kde Kornelie Němečková proslula i autorstvím loga pro mezinárodní folklorní festival Vsetínský krpec, konaný od roku 2000. Od té doby je na festivalu čestným hostem.

Koláže, novoročenky, poštovní známky, podmalby na skle, přebaly hudebních alb, ilustrace v časopisech, pamětní listy, grafika se sportovní i národopisnou tematikou. To všechno v čele s originálními papírovými vystřihovánkami neodmyslitelně patří ke Kornelii Němečkové, jejíž pestrá a čistě radostná tvorba doprovází řadu generací. Nás dospělé vrací do ráje dětství, do blažených časů, momentů prvního úžasu, k tradičním hodnotám. Děti baví výjevy z jejich z přírody i pohádkovými motivy.

Chystáme výstavu!

A my můžeme prozradit, že už brzy vám u nás v Havlíčkově vile poetické, moudré a bravurní dekorace Kornelie Němečkové ukážeme.
Sledujte náš Facebook a Instagram, ať vám žádná očekávaná novina neunikne!