Rychle všechno nakoupit, honem napéct a uklidit. Hlavně vše stihnout do Vánoc! To je heslo dnešních dnů. Vydejte se proto s námi na výlet do minulosti, kdy ještě advent nebyl o shánění dárků, ale mnohem větší váhu mělo to, že se rodina sešla a vyprávěla příběhy. Díky naší výstavě v Havlíčkově vile v Břeclavi se dozvíte, jaké tradice jsou typické pro tento region. A dárky? Ty můžete nakoupit v kouzelném vánočním obchůdku při návštěvě výstavy!

Marie Chlápková se narodila v roce 1910 a prožila 90 let v Charvátské Nové Vsi, což je část města Břeclavi. Její pravnučka Monika Vintrlíková nechala opravit Havlíčkovu vilu v Břeclavi, kde sídlí nadační fond Moravská krása. V podkroví je stálá výstava, inspirovaná životním příběhem Marie, které se říkalo babinka Maryška.

V expozici jsou archivní snímky z rodinného fotoalba a nejrůznější předměty z venkovské domácnosti jako například pestrobarevné malované talíře nebo nádherně vyšívané kroje. Až do 5. ledna je tu vánoční obchůdek, kde lze koupit modrotiskové šátky, vějíře nebo kravaty. Babinka na výstavě vzpomíná, jak se děvčata učila malování a vyšívání už odmalička, a později tyto dovednosti předávaly svým dětem a vnoučatům.

„V zimě bylo vždy víc času na rukodělnou práci. Během adventu se ženy scházely, a draly peří, aby bylo, co dát do duchny. A my děti jsme trochu vypomáhaly, ale hlavně poslouchaly, protože při draní nás nejvíc bavilo vyprávění všemožných příběhů. Na závěr ženy pořádaly „dodranú“ („vydrhon“), což bývala malé pohoštění pro nás děti, když jsme pomáhaly,“ vzpomínala babinka.

Nepořádná hospodyně

Zajímavé byly také tradice spojené se svátkem svaté Lucie. Jednu z nich popisuje Eva Bařinová, která dokumentovala lidové zvyky na Břeclavsku a celém Podluží: „Třináctého prosince je svátek Lucie: patronky švadlen. V ten den měly ženy zakázáno příst. Kdo zákaz porušil, ten se obával, že se mu patronka pomstí. Ženy, přestrojené v bílém za Lucky, chodily po vesnici, a kontrolovaly, zda je v domácnostech uklizeno. Měly zamoučený obličej a v ruce držely „vařejku“. Nepořádným hospodyním pořádně vyčinily!“ vysvětluje badatelka.

Místní měli také speciální úkol: na svátek svaté Lucie začali vyřezávat dřevěnou stoličku, kterou museli stihnout do Štědrého dne. Na půlnoční mši ji brali do kostela. Kdo si stoupl na stoličku, tak prý viděl všechny čarodějnice. Ještě před koncem mše věřící spěchali domů a po cestě rozsypávali mák. Sbírání máku mělo čarodějnice zdržet. Lidé mezitím stihli doběhnout domů, aniž by je čarodějnice chytily.

Hlavně pospolu

Dopoledne na Štědrý den děti i dospělí zdobili vánoční stromeček. Většinou pro výzdobu používali svíčky nebo zabalené oříšky. Až od 50. let minulého století se začalo zdobit skleněnými ozdobami nebo prskavkami. Jak probíhala štědrovečerní večeře popisuje Jan Kružík v knize Lidové zvyky a slavnosti na Podluží:

„Štědrovečerní večere byla velmi jednoduchá, skromná, možno říci, že chudobná. Před večeří se podávaly oplatky upečené ve zvláštní formě a potřené medem. Večeře pak sestávala z následujících jídel: polévka čočková, fazolová, hrachová nebo pouze česneková. Tradičním jídlem bývaly pukance z kynutého těsta, posypané mákem, pomaštěné máslem a oslazené medem. Nebo krupičná kaše s máslem a medem. Pak následovalo sušené ovoce – trnky, hrušky, krúželky z jablek uvařené, a to všechno se jedlo ze společné mísy. Na závěr, jako zvláštnost, a to ne všude, bývaly na stole koláčky s čajem.“

A na co se tehdejší děti těšily nejvíc? Babinka vypráví, že si v dětství hrála s tím, co bylo na statku po ruce. „Opravdové hračky jsme dostávali jen výjimečně, a to právě na Vánoce. Advent pro nás byl čas, kdy se vše ztišilo a zklidnilo. Byli jsme rádi, že se sešla celá rodina pospolu."

Společná koleda

Po štědrovečerní večeři se děti rozeběhly po vesnici, aby zpívaly koledy od domu k domu, a brzy se celá vesnice rozezněla zpěvem. Koledníci pospíchali, aby si vyzpívali co nejvíce darů. Vesnicí procházel také průvod dospělých, kteří pěli vánoční písně. V čele průvodu šel pastýř a pastýřka s pekařským košíkem na zádech, kam ukládala dary. Po jedné straně průvodu šla děvčata, po druhé chlapci. Vepředu každé řady chodíval trubač, za ním pak jeden šohaj s hořící pochodní. Průvod koledníků procházel celou vesnicí, a zastavoval se u jednotlivých domů. Pastýř zazpíval, a lidé vycházeli ven a dávali pastýřce dary. Mnohdy koledníci putovali vesnicí až pozdě do noci.

Opentlený koláč

Další pozoruhodná oslava se konala na svátek svatého Štěpána, který se slaví 26. prosince. Pacholci měli takzvanou „doslúženú“. To znamená, že jim končila celoroční služba u hospodářů. Buď odcházeli hledat službu jinam, nebo zůstali na stejném místě ještě další rok. Jestliže zůstali, pak dostali od hospodáře závdavek, což byla finanční odměna navíc a od hospodyně velký koláč, ozdobený pestrobarevnými pentlemi.

„Na Štěpána chodily děti koledovat o 'závdavkování' Když vešly do domu, odříkaly koledu, srdečně se pobavili, dostali malé pohoštění a spěchali zase k další rodině, kde se koledníci opět nabízeli do služby a žádali závdavek. Mnohé ženy z legrace vystrkovaly svého muže z domu, aby si hledal službu jinde. Koledovalo se také 1. ledna. Chlapci chodívali po domech příbuzných s velkým pečeným koláčem ozdobeným barevnými papírovými proužky a prohlašovali, že přijdou sloužit. Dostávali za svůj slib 'závdavek' (nejčastěji peníze). Na Nový rok chodila obdobným způsobem koledovat i děvčata,“ objasňuje Eva Bařinová.

Zajímají vás pradávné zvyky z tradičních moravských vesnic? Zastavte se k nám na půdu Havlíčkovy vily za výstavou a obchůdkem třeba teď v předvánočním čase, kdy je kouzlo starých časů ještě umocněné.

Fotografie: Roman Hanák