Aby bylo na první pohled zřejmé, po kom jsme pojmenovali Havlíčkovu vilu v Poštorné, umístili jsme hned vedle tyrkysových vstupních dveří plastiku s podobiznou Aloise Havlíčka, někdejšího poštorského starosty, vlastence, odbojáře a podporovatele místních spolků či rozvoje školství. Okázalou plaketu v černo-zlatých odstínech pro nás zhotovil uznávaný výtvarník a sochař Matyáš Chochola. „Snažil jsem se, aby dílo zrcadlilo vyváženost mezi historickým odkazem a budoucí architektonickou formou domu,“ prozrazuje střípky tvůrčího procesu mladý umělec.

Matyáši, jaké byly tvoje první myšlenky, když přišlo zadání na Havlíčkovu plaketu od Moravské krásy? Věděl jsi hned, jak by měl výsledek vypadat?

Na dobrý nápad jsem nespěchal. Nejdřív jsem si pečlivě prostudoval historii domu a jeho architekturu, stejně jako osobnost Havlíčka. Z toho se zrodil nápad využít stylizovaného hroznu vína, s nímž Alois Havlíček obchodoval, a tento motiv do sebe přenáší další prvky domu. Tudíž je to směsice historie a moderních tvarů, které domu dávají nový rozměr do budoucna. Ta vstupní plaketa je jasným rozpoznávacím bodem, jakýmsi šperkem, a mísí se v něm tradice s mým výtvarným rukopisem.

Když ses takto seznámil s Havlíčkem a architekturou vily, co pro vás potom bylo klíčové při harmonizaci s prostředím?

Jak jsem nakousl, vila v sobě nese atmosféru doznívající monarchie. Její duch je ještě neoromantický, je tam ale cítit už i vliv čistokrevné secese, takže dílo, které jsem vytvořil, má v sobě taky několik protikladů, zlatý bronz a černý mramor. Hlavní motiv stylizovaného hroznu vína vychází z cihlových obkladů kolem hlavních dveří, ale nezapře se tam inspirace kubismem a postmoderním architektem Carlem Scarpou, kterého mám rád.

Co dalšího jsi potřeboval vědět předtím, než jsi vůbec začal na plastice pracovat?

Já bych ten proces rozdělil na dvě části. Ta první je vždycky rychlá a zábavná: seznámení se s tématem, místem, lidmi, kteří ho tvoří, a jejich příběhy i minulostí. Pak se snažím představit si budoucnost místa, jak bude vypadat za 100 let a jak bude moje dílo fungovat. Pak přijde nápad. Proces ověřování, přeměřování a zdokonalování nápadu je ovšem dlouhá, pravidelná práce, než je výsledný tvar “vytesán“ do finální podoby. Ta končí, až když je dílo na místě a začíná žít svým životem, To je pokaždé můj cíl.
 

Když se na tvoji tvorbu podíváme technicky, prvotní návrhy sis kreslil tužkou na papír. Je to standardní postup? Využíváš pak grafické programy nebo speciální aplikace?

Návrh nosím vždycky nejdřív v hlavě, než uzraje. Skici si dělám rychle a „od boku“ jen pro komunikaci s lidmi, když už to mám v hlavě připravené a relativně “v pořádku“. Pak jsem návrh odnesl do studia Cinesco, kde jsme ho rozvíjeli v 3D programech. Jsou tam na 3D a virtuální reality machři. Až když jsme byli s vizualizacemi spokojení, předali jsme návrh ke schválení zadavatelům. Teprve poté jsme začali připravovat reálná data pro tisky do forem, které jsem na závěr celé ručně upravoval, aby výsledný reliéf měl můj rukodělný podpis.

Když je takto návrh od tebe umělecky připravený, kam putuje dál?

Hotové makety jsem vezl do slévárny Martina Horkého ve Svitavách. Dokonce jsem tam strávil noc v kůlně na dřevo ve spacáku, abychom návrh ráno doladili podle mých představ ke vzájemné spokojenosti. A ta noc strávená popíjením u ohně vůbec nebyla k zahození.

Jaké materiály jste použili a proč?

Bronz je pro mě jako nejklasičtější sochařský materiál vlastně novinka. Většinu soch jsem zatím tavil ze skla, takže je to pro mě nová kapitola, ale začínám kouzlu odlévání zlatého kovu propadat. Zároveň si nesmírně vážím řemesla, které je pro zpracování bronzu i kamene tak důležité. Černý španělský mramor je jako protiklad bronzu doplněný o onyxem intarzovaná písmena. Tam je zase návaznost na ikonické onyxové stěny z Loosovy vily Tugendhat. Kus mramoru, který nám přijel ze Španělska, jsme s kameníkem Janem Kreutzerem celý den otáčeli v ruce, než jsme se rozhodli, který kus s nejkrásnější kresbou se nám bude hodit na to, abychom z něj vyřízli přesný tvar.
Jak jsem ale říkal, nejdřív se naladím na konkrétní místo, než vyberu konkrétní materiál na práci. A tady mi kombinace těchto vznešených materiálů přišla, že dokonale snoubí původní aristokratičnost místa i jeho futuristický, zářný charakter.

Jak dlouho celý proces zabral, od prvních myšlenek po hotové řešení?

Musím říct, že většinou jsem to spíš já, kdo musí uhánět klienty. Ale tady tomu bylo naopak. S Janem a Monikou Vintrlíkovými z nadačního fondu Moravská krása jsem se seznámil v létě na koncertě mojí sestry Žofky a deadline jsme měli před slavnostním otevřením Havlíčkovy vily na začátku října. Takže asi měsíc a půl.

Co má tato busta z tvého autorského pohledu sdělovat světu?

Pro mě bylo prioritou, aby v sobě plastika snoubila historický odkaz starosty Havlíčka s budoucím fungováním vily jako kulturního centra. Poselství je ale věc, kterou v díle můžou vidět a číst ostatní, já se spíš snažím, aby dílo zrcadlilo vyváženost mezi historickým odkazem a budoucí architektonickou formou domu. Dá se tedy říct, že tím hlavním motivem je most mezi minulostí a budoucností, po kterém může přejít každý.

KDO JE MATYÁŠ CHOCHOLA?

Matyáš Chochola (*1986) absolvoval Ateliér malířství II – školu Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Strávil také semestrální stáž v ateliéru Thomase Zippa na berlínské Universität der Künste. Jeho tvorba se pohybuje zejména v médiích instalace a performance. Představuje pestře komponované univerzum, jehož nedílnou součástí je postava samotného autora. V roce 2012 získal Chochola cenu Václava Chada na VI. Zlínského salonu mladých. V roce 2016 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Svoji tvorbu představil v řadě výstavních institucí v České republice, ale také v mezinárodním kontextu, například na prestižní Manifesta 11 v Curychu, v berlínském Grimmuseu nebo galerii Cabinet v Milánu.
Víc o jeho portfoliu najdete na matyaschochola.cz.

V Havlíčkově vile máme aktuálně umístěné tři sochy (viz foto) z dílny Matyáše Chocholy, z jejichž kupní ceny umělec věnuje 15 % našemu nadačnímu fondu. Pokud máte o některý z těchto výjimečných artefaktů zájem, ozvěte se autorovi e-mailem. Výstavní místnost brzy nahradí trvalá expozice jeho děl.