Lásku k jižní Moravě a lidovému ornamentu lze vyjádřit všelijak. Nicméně pokud vám zpod trička čouhá ruka potetovaná ornamenty, je jasné, že tato vášeň se vám doslova vryla pod kůži. Když jsme dostali zprávu od Lenky Schubertové z Brna, že ji návštěva naší Havlíčkovy vily a zkouknutí výstavy TIÁRY & Moravský ornament utvrdily v tom nechat si vytetovat právě ornamenty z Dolňácka, hned jsme si s nadšením prohlíželi fotky, které coby svědectví zprávu doprovázely. A tak jsme se na tetování inspirovaná moravskými zvyky zeptali rovnou dvou „kérkařů“. Josefa Treutnera, u kterého si rukáv nechala zkrášlit Lenka, a Radka Marčíka, jehož tetovací salon MinkART naleznete od letošního nového roku v Mikulově.

Dopolední výlet do Blanska. Projedeme centrum, zatočíme doprava a po vystoupání několika schodů už nás za prosklenými dveřmi vítá pan umělec. V košili a vestičce je na první pohled poznat, že Josef Treutner rád nosí tradici a estetika mu není cizí. Ba naopak. Ve své tetovací „dílně“, kde jeho maminka provozovala kosmetický salon, vítá ženy i muže (ty aktuálně víc) rozličného věku. „Poslední tři roky je tetování hodně na vzestupu. Dřív měli třeba potetovaní číšníci problém najít si práci, dnes má vytetovaný rukáv každý druhý a starší generace už tolik nenadává,“ zmiňuje pětatřicetiletý tatér ze Křtin.

Josefovi rodiče žijí ve Vranově. Táta zlatník synkovi kreslil ilustrace ze Švejka a vyráběl vojáčky z papíru. Společně malovali, vybarvovali, tvořili. Josef později animoval videoklipy a vzhledem k tomu, jak blízko měl odmala ke grafice a výtvarnictví, vystudoval polygrafickou školu. Povolání vystřídal několik – od pekárny, přes konstruktéra po práci v tiskárně. Až začal v pětadvacti intenzivně kreslit a v roce 2010 si udělal kosmetický kurz, který profesionální tatér ze zákona musí mít. Tři roky poté absolvoval tetovací kurz u Mardy v Brně.

„Nejvíc mě baví samotné tetování vymýšlet. Snažím se najít zápletku, pointu, metaforu. Líbí se mi, když má tetování účel, vyvolá emoci nebo i kontroverzi,“ líčí Josef.

Tetování musí pasovat na sval a křivky

Jeho zákazníci mají většinou předem jasno, co si chtějí nechat zvěčnit na kůži a přijdou s obrázkem nebo pošlou fotografii. Na Josefovi pak je dílo umně dovést k dokonalosti. „Náčrt si kreslím přímo tady v salonu na tělo fixou, aby šlo upravit, umazat. Důležité je, aby tvar tetování sedl na danou část těla a sval, aby kresba kopírovala křivky a vyjadřovala to, co vyjadřovat má. To je pak neprůstřelné,“ popisuje se zápalem v očích.

Podle jeho zkušenosti ve společnosti stále převládá černobílé tetování, u něj na křesle ale obvykle vítězí barva. „Asi ze tří čtvrtin dělám barevné tetování, i když třeba jen jeden malý barevný prvek, jako jsou rudé oči nebo záře do pozadí pro ozvláštnění,“ poznamenává.

Svá vlastní tetování přestal počítat. Krakatice na rameni byla jeho prvním – dárek od maminky k osmnáctým narozeninám. Od té doby přibyly další prehistorické motivy, ilustrace od Lady spjaté s romantickým militarismem a čistými uniformami nebo Krteček, který Josefovi „kouká“ nad límcem od košile. „Krteček je geniálně vymyšlený a roztomilý. Preferuju vtip a zábavu než rádoby drsnost,“ svěřuje se.

Strážnický ornament za 25 hodin

Když za ním přišla Lenka s předlohou strážnického ornamentu, nebylo to pro něj překvapení. „Ornamenty už jsem tetoval. Lenčinu předlohu jsem seskládal, překreslil na ruku a doplnil jsem krémovou barvu okolo,“ vzpomíná umělec, který sám chodil ve Vranově za stárka a tančil na hodech. „Hody jsou skvělé a sbližují lidi. Poznal jsem spoustu nových osob, o nichž jsem neměl ani tušení, a uvažuju o tom, že moje příští tetování bude demižon.“

Lenčin ornamentový rukáv vznikal postupně na šesti setkáních a celkově musela držet ruku pod jehlou asi pětadvacet hodin. „Skutečně dlouho jsem vybírala motiv svého tetování, protože jsem, logicky, chtěla něco, co budu chtít nosit celý život a pořád se mi to bude líbit. A toto kritérium splnil jen moravský ornament.

Je to pro mě vyjádření úcty nejen k lidovým malérečkám a maléřům, ale všem, kdo ochraňují lidové tradice, pečují o ně a starají se o jejich přežití do budoucna. Můžu prozradit, že mám v plánu ještě jedno tetování, a to stárku ve vlčnovském kroji, protože je to můj vizuálně nejoblíbenější,“ prozradila rodilá Brňačka, která ale miluje Slovácko, jeho přírodu, kulturu, architekturu, temperament.

Zamilovaná do Slovácka a ornamentu

„Ráda navštěvuji různé folklórní akce, naposledy to byla například letošní vlčnovská Jízda králů nebo Víkend památkových domků na Slovácku. Folklór je pro mě velkou studnicí inspirace a také něco, co mi v dnešní přetechnizované, zrychlené době plné krátké životnosti umožňuje zastavit se a zrelaxovat. Folklór je pro mě něco, co se nedá nahradit moderními technologiemi, a téma folklóru jsem použila i do závěrečné práce svého pedagogického studia,“ poznamenává obdivovatelka ornamentů, která se jimi ráda jezdí kochat do sklepních uliček, namalovala si kabelku, vymalovává antistresové omalovánky s ornamentem nebo je maluje na putovní kamínky. Pro odpočinek a nahrazení mentální činnosti.

Josef Treutner říká, že podle tetování dokáže odhadnout typ člověka. „Dejme tomu, když má žena vytetovanou snítku jasmíny, je to podle mě éterická bytost, přemýšlivá, s otevřenou myslí. Metalista a hiphoper budou mít typově podobné kérky, vzorce se opakují,“ podotýká blanenský tatér.

Tetovací strojek pro bratra a dnes klientela v Mikulově

Překročením prahu dospělosti se začal inkoustem psát tatérský osud i pro Radka Kršu Marčíka. Jako osmnáctiletý o tetování uvažoval a jeho o dva roky a dva dny starší bratr Tomáš se zrovinka tomuto umění chtěl naučit. A tak mladší ze sourozenců nelenil a pro bratra nechal u známého podomácku vyrobit tetovací strojek. Stálo ho to jen flašku rumu a starý kazeťák. To aby mašinka měla motorek.

Tomáš Marčík dostal tento vzácný dárek k Vánocům v roce 2004 a na Valentýna už bráchu tetoval. Vášni s tetovací pistolí v dlani nakonec propadli oba.

Radek dělá čest svému řemeslu – jeden rukáv má potetovaný černobíle sochami, druhý barevně komiksovými obrázky. Přes celá záda ukazuje Evu, hada a jablko neboli první hřích, na stehně má Ikarose, a takto bychom mohli výjevy mapovat dál.

„Tetuju deset let a pořád mě baví, že můžu lidem pomáhat se kreativně vyjádřit,“ prohlašuje rodák z Josefova. „K výtvarnému umění mě vždycky táhlo. Na škole jsem se věnoval keramice, grafice i malbě. Ovšem tetování patří k nejtěžší výtvarné technice, kterou jsem kdy zkusil. Aby výsledek stál za to, jsou potřeba roky praxe,“ dodává.

I rodina Marčíků si s folklórem a moravskými tradicemi velmi dobře rozumí. „Oba jsme s bratrem chodili v kroji a máme na to jen ty nejlepší vzpomínky anebo ženy, víno, zpěv. Rodiče mají rodinný vinný sklep s více jak stoletou tradicí a malý vinohrad,“ prozrazuje Radek.

Tradiční vzory po poradě s partnerkou ze 3malérek

A protože svět je malý, jeho partnerka je jednou ze 3malérek, které se věnují malování lidových ornamentů a přispěly do naší Galerie moravského ornamentu. „Pokud po mně někdo žádá tradiční vzor na tetování, tak se takřka vždy radím s nimi. Mají talent a zkušenosti. Jako tatér musím z každé kultury znát alespoň něco, od asijských znaků, run, horoskopu, přes maorské ornamenty až po ty naše moravské. Nicméně o tradičních vzorech vím jen okrajové informace, tak jsem vděčný, že se mám na koho obrátit.“

Jak sám kérkař z jižní Moravy říká, tetovat se u něj nechávají muži i ženy, smutní i šťastní, mladí i staří nad 75 let. Tetování není ničím omezené a tisíc lidí k němu vede tisíc důvodů.

Jaký byl/je/bude ten váš…?

Foto v salonu Josefa Treutnera: Nikola Zerrichová