Porozhlédli jsme se po Slovácku a dali dohromady tým lidových umělců, kteří svými originálními rukopisy vytvořili jedinečnou mozaiku ornamentů, reprezentujících jednotlivé regionální oblasti. Patnáct maléreček a dva maléři z pěti oblastí Slovácka  – Podluží, kyjovské Dolňácko, strážnické Dolňácko, uherskohradišťské Dolňácko, Horňácko – namalovali velkoformátové obrazy, jež budou ve formě naučné stezky malovanou Moravou od roku 2023 viset na zdi Kosek Building (Koskovy budovy) v Národním českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids, Iowě, a seznamovat tak návštěvníky s touto pestrobarevnou moravskou tradicí. Ještě předtím necháváme tato překrásná díla zazářit tady u nás na Moravě, kde vznikly, na výstavě TIÁRY & Moravský ornament. A přinášíme vám medailonky všech účastníků tohoto grantového projektu.

1. DAGMAR BENEŠOVÁ - PODLUŽÍ

Členka našeho nadačního fondu Dáša Benešová se narodila v Charvátské Nové Vsi. Od dětství ráda maluje a tvoří. „Tradice jsem odmala vnímala jako součást života na dědině, ale v naší rodině převyšoval zájem o cyklistiku, můj bratr totiž závodně jezdil tu silniční, tak jsem si prosadila aspoň výtvarku na ZUŠce. Svoji tvořivost jsem ale využila jako kadeřnice a mám malý Salon Hermi,“ vystihuje malérečka.

Její osud se změnil, když si vzala muzikanta. Díky jeho lásce k lidové písničce a malým zpěvníčkům plných ornamentů si Dáša uvědomila, že by se ráda začala učit malovat ornament. S dětmi pak objevovala v knížkách stará lidová říkadla, až ji začalo uchvacovat vše starodávné, vše, co nám tady předci zanechali.

“Přirozeně jsme předávali s manželem víru, tradice, lidovou píseň, až jsem začala s dětmi fotit dobové fotografie, učila se je kolorovat, hledala jsem na vsi stará zákoutí. Tehdy jsem fotkami zachránila obyčejný život na vsi – poslední pece, domečky, vrby u nás na dědině,“ vypráví maminka jednoho kluka a dvou holek.

Když děti odrostly, měla kadeřnice a fotografka víc času věnovat se ornamentu, naučit se ho pořádně malovat a poznat jeho pravidla. Tak vzniklo přátelství s Mařenkou Švirgovou, která byla nadšené studentce ornamentu nejen učitelkou, ale i profesionálním pomocníkem a rádcem při založení Výtvarné folklorní akademie a vytvoření omalovánek. Dášu taky uchvátila tradiční technika modrotisku a s nadšením pořádá kurzy Malovaných šatů z modrotisku. „Od té doby to frčelo, prošly nám rukama tisíce zájemců na výtvarných dílnách, jak v břeclavské knihovně, tak v USA, kde jsme s Mařenkou třikrát učily malovat ornamenty nejen české krajany ve Washingtonu, Atlantě, New Yorku a Cedar Rapids. Taky jsem měla tu čest pracovat přímo s Mařenkou a mohla malovat její krásný ornament u nás v Charvátské na penzionu při dílnách, v Iowě v USA a kostickou kapličku. Mám obrovskou radost, že si malování ornamentu osvojuje i jedna z mých dcer, zahřeje to u srdíčka,“ svěřuje se ornamentová fanynka.

Zájem o ornament a malování nakonec vzrostl natolik, že se veselá a upovídaná Dáša stala součástí nadačního fondu Moravská krása, kde vyučuje zájemce o ornament, s láskou o něj pečuje a předává toto krásné dědictví dalším generacím. A samozřejmě si u toho maluje!

2. MARIE ŠVIRGOVÁ - PODLUŽÍ

Jedenáctiletá Mařenka Švirgová chodila dírou v plotě na návštěvu k sousedce Františce Pyskaté. Dívala se, jak maluje, vyšívá, šije kroje nebo jak děvčatům před hody zapletá z vlasů tzv. canglíčky.

Nejvíc se malá dívenka zajímala o malování ornamentů. Sama je doma začala zkoušet a donesla svá dílka sousedce ukázat. Dostala pochvalu a motivaci pokračovat dál, že prý má k malování vlohy. Františka jí radila, jak ornament skládat, jak se vybarvuje a jak se jmenují jednotlivé prvky.

„Byla jsem do toho tak zapálená. Každý papírek jsem pomalovala, i ve vyučování jsem malovala pod laviců a pak jsem za to dostávala poznámky,“ přiznává dnes pětaosmdesátiletá malérečka z Lanžhota.

První mašle vymalovala, když jí bylo patnáct roků a šla poprvé k muzice. Tehdy byl trend malovat na keramiku, porcelán, sklo a nejvíc na talíře. Mařenka ráda malovala žudra na domech. V Lanžhotě na muzeum, žudra a malby u vinařů. V Bojanovicích pomalovala dvě búdy (vinné sklepy) a v Mariánských Lázních dva týdny malovala moravskou hospůdku U Ječmínků – velké žudro a dvě místnosti nad okny.

S mašlemi pak pokračovala později, když lanžhotské malérečky odešly na věčnost a bylo potřeba malovat mašle chlapcům a děvčatům na hody nebo na ples ke kroji.

Kromě malování coby své celoživotní náplně Mařenka miluje pečení perníků a jejich zdobení. Šije, vyšívá, háčkuje, plete. Zkrátka, žádná ruční práce jí není cizí. V roce 2011 malovala krajanům v Chicagu do kostela štólu a plachtu na oltář. „Ani ve snu mě nenapadlo, že ve svém pokročilém věku uvidím v roce 2020 svoji práci na vlastní oči,“ vzpomíná tato nepřekonatelná lidová umělkyně na pracovní cesty do Ameriky.

Mařenka je rovněž čestnou členkou našeho fondu.

3. MICHAELA JUROŠKOVÁ - PODLUŽÍ

K malování ornamentu se Michaela Jurošková z Lanžhota dostala díky své sestře. Právě s ní se totiž vydala jako doprovod na návštěvu k malérečce Mařence Švirgové. Jen koukat pod ruce jí ale nestačilo a natolik ji toto nádherné lidové řemeslo nadchlo, že se mu sama rozhodla věnovat.

Od jejího seznámení se s ornamentovým uměním uplynulo jedenáct let, kdy Michaela intenzivně maluje. Později se setkala s další malérečkou Ludmilou Ciprysovou, která jí ukázala především malování květinových motivů. Inspiraci vystudovaná historička nabírá u svých „učitelek“ a taky u starších vzorů, které se k ní vzácně dostanou.

Michaela maluje mašle a šátky k slavnostnímu kroji, keramiku, sklo a fasády. „Za největší úspěch v této práci považuji, když přijdu například na hody a vidím, že krojovaní mají mašle, které jsem namalovala. V tuto chvíli dává mé snažení opravdový smysl – podílím se na udržování lidových tradic a samotného řemesla, které jsem převzala od starší generace,“ vystihuje malérečka.

4. MIROSLAVA FERSTLOVÁ - PODLUŽÍ

Jako malá se svojí stařenkou často jen tak od ruky malovala obrázky: kytičky, krajinky, ornamenty. Takto nenápadně začala vášeň Miroslavy Ferstlové z Lanžhota. „Asi ve mně tehdy viděla potenciál, proto mě s sebou začala brávat na návštěvy ke své kamarádce Marii Švirgové. Časem jsem k paní Švirgové začala docházet i sama a během těchto návštěv jsem se postupně učila základy malování ornamentů,“ popisuje Mirka.

Plně se malování začala věnovat o několik let později. Svoji nádhernou tvorbu a největší zálibu sdílí pod značkou Made with heart.

Folklor se stal její celoživotní láskou a věnuje se mu nejen ve svém volném čase. „Velké poděkování patří mojí stařence, která mě na tuto cestu přivedla a za hodně vděčím také paní Švirgové, která se stala nejen mojí učitelkou, ale také mým velkým vzorem,“ dodává studentka etnologie na Masarykově univerzitě v Brně.

5. BOŽENA KOUBKOVÁ - PODLUŽÍ

Malérečka Božena Koubková strávila dětství v Poštorné, profesní život v Brně a domovem jí je Týnec.  „Pamatuju si, jak kolem roku 1970 malovalo v Týnci několik maléreček, mezi nimi i moje maminka. Malovala hlavně na dřevo, porcelán a sklo. Já jsem se jen dívala, jak pod jejíma rukama vznikají z jednotlivých motivů nádherné kompozice. O Velikonocích jsem se ale vždycky zapojila a společně jsme vyškrabávaly ornamenty do skořápek vajec uvařených natvrdo, obarvených v lihu rozpuštěným fuchsinem a šelakem. Barva v teplých dlaních strašně pouštěla a nepomohl ani hadřík, ve kterém jsme vejce držely. Ruce jsme měly fialové několik dní,“ líčí svoje zkušenosti členka tvůrčího klubu Baby z Jamy.

K malování ornamentů se sama odhodlala až v důchodu. „Pomalu a těžce vzpomínám na maminčiny vzory, vybavuju si jednotlivé motivy, barevné kombinace. Maluju pro radost, pro klid a pro zachování tohoto kulturního dědictví,“ říká.

6. JOSEF ŠEVČÍK - PODLUŽÍ

Josef Ševčík z Prušánek pracuje jako sanitář v hodonínské nemocnici, zpívá v prušáneckém mužském folklorním i chrámovém sboru a kromě toho už čtrnáct let maluje nádherné podlužácké ornamenty. Talent prý zdědil po svém stařečkovi Františku Júvovi z Dolních Bojanovic, který maloval ornamenty do zpěvníků a rovněž je uměl vyšívat.

Osmačtyřicetiletý Jožka maluje na zdi budov, sklo, dřevo, látku i kůži, a tak jeho tvorbu můžete vidět na žůdrech sklepů, ale taky na koštéřích, skleničkách, džbánech nebo kravatách.

7. KAMILA BARTÁLOVÁ - PODLUŽÍ

Už jako malá kreslila svým kamarádkám do památníčků slovácké ornamenty. Kamila Bartálová ze Starého Poddvorova se k malování lidového ornamentu dostala ve třiadvaceti letech, kdy se poprvé setkala s mutěnickou malérečkou Marií Skočíkovou, která ji svému umění naučila. Mladá žákyně začala malováním krojových mašlí, později přidávala další materiály: sklo, porcelán, textil, i žůdra na sklepech. Už deset let maluje také na obuv – nejvíc svatební a společenské lodičky a kabelky pro dámy a taky kojenecké capáčky, které jsou oblíbeným dárkem pro novorozené děti. Pod jejíma šikovnýma rukama a štětcem se ocitají vánoční ozdoby, deštníky a další doplňky.

Dnes maminka tří dětí říká, že si svoji práci nenašla sama. Ale že ona si našla ji. Jako jediná z členů GALERIE MORAVSKÉHO ORNAMENTU se malování ornamentu věnuje naplno jako zaměstnání. Maluje především pro zákazníky z Moravy, ale její výrobky si našly cestu po celé České republice a zamířily i do Evropy, USA nebo Austrálie.

Víc najdete na facebookové stránce Malované botičky od Kamči nebo na webu tady a tady.

8. KRISTÝNA HOMOLOVÁ - PODLUŽÍ

Ačkoli k folkloru nikdy nebyla vedená, začala na konci základní školy propadat kouzlu lidových krojů, tradic a malovanému ornamentu. Jen o pár let později si ornament zamilovala natolik, že se rozhodla naučit jeho umění…

Kristýna Homolová z Mutěnic je tedy spíš samouk a z počátku jen zkoušela malovat, co viděla na moravských sklepech a v okolí. Část zkušeností ohledně malování sklepů jí předala mutěnská malérečka, Marie Horňáčková. Techniku malování kornoutkem jí zase ukázala výše zmíněná Kamila Bartálová. No, a zbytek už byl na Kristýně samotné. „Trénovat a trénovat,“ opakuje malérečka, která nejraději maluje na textil.

Její práci můžete obdivovat na facebookovém profilu Ornamenty Homolová.

9. BÁRA BARTOŠÍKOVÁ - PODLUŽÍ

“Malování stejně jako folklor a naše tradice jsou pro mě a moji rodinu pevný základ, který je v dnešním světě víc než potřeba,” poznamenává Bára Bartošíková, malérečka z Dolních Dunajovic a maminka tří dcer, která kromě malování se svým mužem Jankem vyrábí folklorní doplňky, šperky a hračky pod značkou BB malované tradice.

O Báře jsme sepsali celý blogový příspěvek, který si spolu s fotografiemi můžete prohlédnout zde.

10. 3MALÉRKY - PODLUŽÍ

Zuzana, Pavlína a Markéta se seskupily do volného uměleckého sdružení výtvarnic a jejich náplní je především nástěnná malba ve všech podobách. Společně malují od roku 2018, vzájemně se inspirují, podporují a učí. Nejraději mají štětec v ruce, volnou plochu před sebou, modré nebe nad hlavou, nohy v teple, klid a sklenku vína.

 “Ve své práci citlivě přistupujeme k charakteru malby, proto velké množství času věnujeme studiu historických pramenů a také starých i nových technologií. Pro radu si ovšem nejraději chodíme ke starým mistrům svého řemesla. K tradicím přistupujeme s úctou a respektem. Nepovažujeme je za něco, co by mělo zůstat neměnné, a proto se snažíme je rozvíjet,” prohlašují.

3malérky můžete sledovat na Facebooku a Instagramu.

11. PETRA BUŽKOVÁ – KYJOVSKÉ DOLŇÁCKO

Petra Bužková ze Svatobořic-Mistřína se narodila Josefu a Zdeňce Matějíčkovým a má mladší sestru Kamilu. Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Kyjově a jako zdravotní sestra pracuje dodnes.

Malování a vyšívání lidových ornamentů patří v případě Petry k rodinné tradici. Prababička Blažena Matějíčková byla uznávanou vyšívačkou, babička Marie Matějíčková ornamenty malovala i vyšívala. Petru ale k tvoření přivedl především její tatínek.

"Jako malou holku mě vyháněl z místnosti, kde maloval. K malbě na porcelán se totiž používaly olovnaté barvy, ředěné terpentýnovým olejem. Až později jsem směla posedět u stolu a chvilku se dívat, jak maluje. Uchvacovalo mě, jak klidný při malování je. Skoro jako by ani nedýchal. Jeho ruka jemně svírala pero s kovovou špičkou a neomylně kouzlila na talířku všechnu tu krásu," vybavuje si malérečka, která s manželem Čestmírem vychovává dcery Anetu, Jovanku a Kristýnu.

12. / 13. MARIE HOLUBÍKOVÁ & JANA VEČEŘOVÁ – STRÁŽNICKÉ DOLŇÁCKO

Strážnická rodačka Marie Holubíková navštěvovala od svých 12 let kroužek ornamentiky vedený paní Sochorovou. Lásku k pestrým barvám a vzorům v ní pěstovala babička, která se ve volných chvílích věnovala výšivce. Marie je vdaná, má syna a taky dvě dcery, jimž předává své zkušenosti a vztah k lidovým tradicím. Ve své tvorbě se věnuje malování ornamentů na dřevěné, porcelánové i skleněné dekorační předměty. Taky maluje vinné sklepy, kapličky, domy, vinárny. Se svými výrobky se účastní jarmarků a trhů tradičních řemesel, kde nejen prodává, ale především názorně předvádí, jak takové malované talíře, vázy nebo vařečky vznikají.

Tato malérečka často maluje s dcerou Janou Večeřovou, s níž se vzájemně doplňují a mají podobný rukopis. Proto v galerii vystupují společně jako tým máma a dcera.

14. VLADIMÍR ŠÁCHA – UHERSKOHRADIŠŤSKÉ DOLŇÁCKO

Vladimír Šácha z Hluku se zabývá nejen malováním ornamentů, ale i jejich dokumentací a bádáním po historickém vývoji. Na památkových domcích v Hluku vytvořil expozici historického vývoje a regionálních odlišností malovaného ornamentu na Slovácku. Příležitostně tam pořádá tvůrčí dílnu Malovaný dvůr. V roce 2016 uspořádal první setkání maléreček a maléřů ornamentu z celého Slovácka. O slováckém ornamentu publikuje články v časopise Malovaný kraj a je autorem slováckých vymalovánek a pexes.

Kromě toho všeho tento činnorodý muž rád obnovuje a udržuje staré rukopisy už nežijících maléreček, proto do naší kolekce přispěl třemi obrazy. Taky nesmíme opomenout, že od samého počátku GALERIE MORAVSKÉHO ORNAMENTU byl naší největší oporou a za to mu nejen od Dáši Benešové coby šéfky tohoto projektu patří obrovský dík.

15. MARIE JAGOŠOVÁ - HORŇÁCKO

Lúcká malérečka Marie Jagošová ráda včelaří, věnuje se rukodělným činnostem – vyšívá, plete ze slámy a vlny, skládá origami… A taky maluje horňácké ornamenty. „U nás v Louce malovala do velmi vysokého věku 90 let kapličku z 18. století moje teta Anežka Kašpárková. Vždycky jsem se na ni ráda dívala, a tak jsem se dostala k malování a převzala jsem její práci,“ objasňuje lidová umělkyně. „Malováním chci poděkovat Panně Marii za vše dobré, co mně a tomuto kraji dává, a Bohu za talent, kterým mě obdařil,“ dodává.

Ornament pro ni znamená i vzpomínku na starodávné kroje, které k našemu kraji patří, a nádherné přírodě, co je kolem nás. „Při každém malování prosím svého anděla strážného, aby mi držel ruku a přivolal i další svaté a malérečky, které přede mnou kapličku malovaly, aby se mi dílo podařilo. Nejvíce maluji horňácké ‚úcké‘ /loucké/ ornamenty malované jen modrou barvou. Jsou to převážně květy,“ prozrazuje malérečka.

Za podporu a poskytnutí barev Eternal mat akrylátový k malování děkujeme firmě AUSTIS.

Přijďte se na GALERII MORAVSKÉHO ORNAMENTU podívat na výstavě TIÁRY & Moravský ornament.