Textilní kvítečka skládá do pestrobarevných věnců a voniček, které jsou tím posledním střípečkem k doladění krojů pro nejenom tady u nás na Slovácku, ale i v dalších českých regionech a v zahraničí. Marie Skrežinová ze Zlechova u Uherského Hradiště je poslední českou tvůrkyní, která ovládá toto nádherné, leč pracné a časově náročné řemeslo. A nám je velkou ctí, že její výrobky budeme už zanedlouho vystavovat v Havlíčkově vile. Naše Dáša se při jedné z návštěv této oceňované umělkyně v jejím rodinném domě ptala i na to, jak se Marie Skrežinová k výrobě skvostných ozdob hlavy dostala, proč už se jako jeden z materiálů nepoužívá parafín a jak je možné, že zatím nenašla nikoho, kdo by mohl pokračovat v jejích šlépějích.

Paní Skrežinová, odkdy se věnujete skládání květin?

Začala jsem jako malá. Pomáhala jsem mamince Marii Hejdové, za svobodna Hrabcové, která se vyučila u svého strýce v kyjovské dílně. Jeho děti nic takového dělat nechtěly, a tak když teta se strýcem zestárli, moje maminka si od nich všechno odkoupila a sama se pustila do podnikání.

Z čeho se tehdy kvítečka zpracovávala?

Já jsem si ještě vyzkoušela jejich výrobu z papíru a taky ze sametu. Postupně se ale začala dělat ze všeho, co se dá sehnat. Hodně používám brokát, satén, monofyl, plátno. Podle toho, jaké kvítko potřebuji.

Jak vznikala taková papírová povoskovaná kvítka?

Ta se tehdy, před 30 až 40 lety, napichovala na jehlice, kousek od sebe, a namáčela do parafínu. Výsledkem byl de facto voskový papír. Pamatuju si jako dneska, jak si ženské stěžovaly, že parafín ve věncích postupně praská a padá jim za krk. Jak hnědl, postupně se vytrácela svěžest barev a kýžený květinový vzorek, takže parafínové věnce už nebyly tak hezké a navíc byly na hlavě těžké.

Jak postupujete při přípravě materiálu?

Koupím bílé plátno, případně zelené, a to nabarvím podle toho, jak potřebuju. Takové odstíny látek, kterých chci docílit, totiž nejde koupit. A já mám kvalitní práškové barvy ještě po strýci z První republiky. Ty za studena přidám do směsi vody a lihu a barvím narůžovo, načerveno, namodro, nažluto… Po nabarvení nechám plátno uschnout a vypnu jej po metru dvacet na desky. Plátno zasucha natužím jedlou želatinou, vypnu a až je zase suché, tak „lámu“ na 8 dílů. Potom pomocí ocelové raznice vysekávám zamýšlené květiny a drobné kvítečky a za tepla jim dávám finální tvar.

To je složitá fáze přípravy, než dojdete k vlastní výrobě věnce.

Ano, zabere to čas. Ale věnce jsou díky tomu lehoučké a mohou je nosit i děvčátka. Mým přáním je, aby moje květinové věnce mohla nosit každá žena. Zdobím je skleněnými foukanými perličkami z Poniklé, nejčastěji stříbrnými. (tyto perličky jsou zapsané na nemateriálním seznamu dědictví UNESCO – pozn. red.)

Jak dlouho pak trvá „uplést“ samotný věnec?

Třeba vlčnovský dělám víceméně celý den. Drátkování, obalování krepovým papírem, lepení a samotné skládání mám hotové přibližně za šest hodin. Chystáním předtím jsme ale strávili týden.

Kam všude své věnečky rozesíláte?

Dodávám do celého světa: na Slovensko, do Rakouska, Polska, Maďarska, taky do Spojených států amerických a do Austrálie. I tak daleko krajané pořádají hody a chtějí mít autentické doplňky. Nejvíc ale zásobuji naši jižní Moravu – Velké Pavlovice, Rakvice, Vlčnov nebo Velké Bílovice.

Ve svých 77 letech jste jediná v republice, kdo věnce z textilních květin vyrábí. Kdo po vás toto řemeslo převezme?

Popravdě, nevím. Učila jsem jednu, ta to vzdala. Druhá, třetí jakbysmet. Všechny jsou zpočátky plné elánu, ale pak si uvědomí, jak dlouho se u takové práce musí sedět, jak důležitá je schopnost drobné motoriky, kolik trpělivosti je potřeba. Křičím SOS, že kohokoli ráda přijmu do učení. Mezitím se snažím alespoň mého přítele Petra zasvětit do té míry, aby si ženy mohly věnce vázat samy podle mého starého vzoru. Nebude to sice tak kvalitní, ale bude.

O MARII SKREŽINOVÉ:

Narodila se v roce 1944 v Uherském Hradišti. Od dětství ráda šila a kreslila, proto se mezi lety 1959 a 1963 vyučila švadlenou v tehdejším Gottwaldově. Po vyučení pracovala dva roky ve Slovači v Uherském Hradišti, než na čtyři roky zakotvila coby šička obuvi v gottwaldovském Svitu. V roce 1961 se provdala a v 80. letech odešla s rodinou za prací do Českého Těšína. Po revolučním roce 1989 se ovšem vrátila zpět a působila v konfekčním oddělení družstva Slovač. Když jí v roce 1994 zemřela maminka, stala se výroba textilního kvítí, věnečků a voniček společně s kompletováním různých krojových součástek, obřadních a slavnostních atributů jejím trvalým zaměstnáním. Je držitelkou několika českých i zahraničních ocenění, včetně ocenění ministra kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. (upraveno ze zdroje: https://www.slovackemuzeum.cz/doc/764/)

Mějte oči na šťopkách a brzy se dozvíte, kdy se na výstavu výrobků Marie Skrežinové v Havlíčkově vile můžete přijít podívat.

Baví vás rozhovory s českými umělkyněmi a nositelkami tradic? Seznamte se s proslulou autorkou papírových vystřihovánek Kornelií Němečkovou.
 

Mějte oči na šťopkách a brzy se dozvíte, kdy se na výstavu výrobků Marie Skrežinové v Havlíčkově vile můžete přijít podívat.

Baví vás rozhovory s českými umělkyněmi a nositelkami tradic? Seznamte se s proslulou autorkou papírových vystřihovánek Kornelií Němečkovou.