Když vcházela do místnosti a její pečlivě nažehlený podlužácký kroj zašustil o zárubně dveří, měli jste tendenci zatajit dech a jen pozorovat drobnou, houpavou chůzi, s níž se pohybovala. Marie Švirgová byla symbolem tradice a noblesy, upřímnosti a vzpomínek na časy, kdy lidové umění bylo automatickou součástí obyčejné domácnosti. A každý, kdo rodačku z Lanžhota znal, si okamžitě vybavil nádherně barevná žudra, talíře, ubrusy a krojové mašle, které tato malérečka s velkým M zdobila dokonalým ornamenem. Jsou to tři měsíce, co ruka, tolik zvyklá na tužku a kornoutek s barvou, nakreslila svůj poslední tah. S čestnou členkou našeho nadačního fondu odešel kus malované historie jižní Moravy, ale její umění, které je vidět v tolika vesnicích, muzeích i galeriích a na hodech, rovněž prostřednictvím jejích následovnic svůj půvab ukazuje dál. A nám je velkou ctí vám skrze vzpomínky naší kurátorky, malérečky a tvořivé duše Dáši Benešové přiblížit, jak se Mařenka Švirgová stala součástí Moravské krásy a k čemu všemu nás inspirovala a inspiruje stále.

Dáša a Mařenka měly mnoho společného: bezednou lásku k ornamentu, modrotisku a tradičním lidovým zvykům. Pojilo je přátelství, činorodost a touha předávat cennou dovednost ornamentového umění dalším generacím. A tak nám Dáša, profesí kadeřnice a zálibou mimo jiné fotografka, vypráví jejich příběh…

• Rok 2013

S tehdy sedmasedmdesátiletou lidovou umělkyní mě seznámil lanžhotský Marek Uhlíř, ředitel Městské knihovny Břeclav, kde jsem pořádala výtvarné soutěže pro děti. Hledala jsem někoho, kdo by mě naučil malovat ornamenty.

První setkání bylo velmi vstřícné a na moji žádost o vytvoření omalovánek pro širokou veřejnost Mařenka odvětila: „Dědictví otců, zachovej nám, Pane. Idu s tebú do teho.“ Tím vzniklo tvořivé a přátelské pouto. Ať je vám 40 nebo 80 let, kreativního ducha jsme měly obě stejného a to nás pevně spojovalo a obohacovalo. Krásně jsme se doplňovaly. Mařenka měla vždycky mladou mysl. Byla to moderní a inteligentní žena se zdravým selským rozumem.

Tímto osudovým setkání začala v břeclavské knihovně plejáda dílen věnovaných ornamentu, na něž pak na podzim navázalo vydání Omalovánek ornamentů z Podluží 1. díl, připravených podle Mařenčina rukopisu. (Omalovánky jsou k dostání na e-shopu a v naší Havlíčkově kavárně.)

Výborně jsme si rozuměly. Byla to moje moudrá kamarádka a mám ji stále moc ráda. Vděčím jí za všechno, co mě o ornamentu naučila, a za všechno, co mi předala, a já budu v její lásce k lidovému ornamentu s jejím odkazem pokračovat.

• Rok 2014

Díky naší tvořivosti se s Mařenkou dostáváme do světla kamer. Na jaře za námi přijela Česká televize natáčet do pořadu Folklorika.

• Rok 2015

Navazujeme další přátelství a spolupráci s malérečkou z Kostic a vychází 2. díl Omalovánek ornamentů z Podluží podle rukopisu Marie Polínkové. Taky jsme se seznámily s Pavlínou Blahotovou, šéfredaktorkou časopisu Krásný venkov (nynější Krásný rok), kde o nás otiskli působivý fotopříběh.

• Rok 2016

Můj syn začal chodit v kroji a mašle jsme vymýšlely spolu s Mařenkou. Byly skvostné, plné a téměř poslední, co tehdy malovala. Zaplatila jsem jí krojovanými panenkami od mé kamarádky Fanynky, které si vždycky moc přála.

V létě jsem v Lanžhotě organizovala 1. ročník Malovaných šatů z modrotisku. Popřáli jsme Mařence k jejímu osmdesátiletému životnímu jubileu a ji mrzelo, že nemá nic namalovaného. Příští rok to už změnila.

• Rok 2017

Nezapomenutelné Velikonoce. Poprvé jsme se vydaly do Spojených států amerických, kde jsme pro zájemce ve Washingtonu a Atlantě pořádali jarní dílny.

Mařenka měla nejprve strach letět, ale nakonec byla moc odvážná. Cestu jsme si neskutečně užívaly a ona mi věřila, že jí se vším pomůžu. I když neumíme ani jedna anglicky, tak jsme se neztratily. :-) Ve Washingtonu na nás čekala a starala se o nás Šárka Vamberová, diplomatka na české ambasádě. V Atlantě se nás ujala naše Monika, budoucí zakladatelka Moravské krásy. Pro obě to bylo vše až neskutečné, jak jsme to krásně zvládly.

V létě byly Valtice dějištěm 2. ročníku Malovaných šatů z modrotisku. Tehdy si Mařenka už namalovala jupku a zástěru, aby k nám ladila.
K tomu ji těšila další oslava – spolu s manželem si připomněli 60 let od svatby.

Na podzim jsme našim dosavadním aktivitám daly oficiální název a zastřešení. Vznikla Výtvarná folklorní akademie Břeclav. Od roku 2013 do roku 2020 jsme spolu uspořádaly 56 dílen, kterými prošlo 1 225 zájemců z Česka i USA. Hodně nás to bavilo.

Veselé zprávy vystřídala smutná. Mařenka ovdověla.

• Rok 2018

Pro nadměrný úspěch předchozí štace, se náš tandem na jaře znovu vydal za oceán. Bylo vcelku těžké Mařenku přesvědčit na další cestu, ale slíbili jsme jí tehdy, že v New Yorku uvidí Sochu svobody a Brooklynský most. Neboť tentokrát se jarní velikonoční dílny otevřely účastníkům ve Washingtonu na ambasádě a kromě toho v New Yorku v Bohemian National Hall. A Mařenka se podívala do sídla OSN.

Od jara do podzimu Mařenka společně s šikovnými malérečkami malovala ornament na stěnu penzionu v Charvátské Nové Vsi. Byly to dílny malovaného žudra a namalovali jsme tehdy šestimetrový pruh z ornamentů.

V létě se modrobíle roztočil 3. ročník Malovaných šatů z modrotisku, tentokrát v Bylinkové zahrádce ve Valticích.

Významným počinem bylo vydání knihy Víchernice, a to ve spolupráci s Jihomoravskou komunitní nadací. Mařenka společně s ostatními babičkami se stala hvězdou, přispěvatelem jsem byla i já a Mařenka, publikaci podpořila také Monika Vintrlíková, žena stojící za zrodem nadačního fondu Moravská krása.

Publikace představuje mizející parádnice jižní Moravy, které ještě přirozeně nosí kroj jako běžné oblečení.

• 2018

Opět jsme se blýskly v České televizi, a to hned dvakrát. V létě za námi přijela natáčet Kateřina Winterová do pořadu Herbář, na podzim jsme se objevily v relaci Bydlet jako… spolu s Romanem Zachem a Jihomoravskou komunitní nadací.

Krátce poté získala od Města Lanžhot a starosty Ladislava Straky ocenění za svůj celoživotní přínos folklóru.

• 2019

Na jaře jsem místo za velkou louži Mařenku vzala na wellness prodloužený víkend do Luhačovic, protože to nikdy nezažila. To byla teprve „Amerika“. :-) Relax a klid, který jsme si obě zasloužily…

V květnu byla Mařenčina dílka k vidění na velké výstavě v muzeu v Lanžhotě.

S létem přišel 4. ročník Malovaných šatů, znovu v Bylinkové zahrádce ve Valticích. Přehlídku malovaných šatů z modrotisku jsme pořádali na jaře ve Velké nad Veličků a na podzim ve Strážnici. Je úžasné být inspirací i jiným regionům a nadšencům.

Mařenka pak získává další veřejné uznání – z rukou hejtmana Bohumila Šimka k ní putovala Cena Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folklóru.

• 2020

Třetí cesta do země příležitostí. V Národním českém a slovenském muzeu a knihovně (NCSML) v Cedar Rapids, Iowě jsme otevíraly výstavu Strážkyně moravského dědictví. Byla to rozsáhlá mise. Letěly jsme na čtrnáct dní, abychom stihly přímo v muzeu k výstavě společně namalovat dva velké dva ornamenty na zeď, aby bylo jasné, jak máme u nás šikovné babičky. Dopředu lodí jsme poslaly naše kroje a oblékly tehdy devět figurín. Kroje Mařenka muzeu věnovala.

K tomu, abychom Mařenku přemluvili na třetí cestu za oceán, nahrávalo to, že se letí přes Chicago, kam před lety emigroval její strýc. Konkrétně pro České misie malovala o deset let dřív pro kněze štólu s ornamentem a my ji mohly spatřit na vlastní oči. Bylo to neskutečně dojemné, protože Mařenka si nikdy nepomyslela, že ji ještě někdy uvidí. Kromě toho jsme navštívily Českou školu T. G. Masaryka.

Po návratu nás, podobně jako ostatní, čekala podivná covidová doba a pauza co se akcí týče, a tak až letní setkání v břeclavském parku ožilo 5. ročníkem Malovaných šatů z modrotisku a na podzim se začala psát nová historie – vznikl nadační fond Moravská krása, kde se Mařenka stala čestnou členkou.

„Paní Mařenku jsem znala od dětství, protože jsme bydlely ve stejné vesnici. Když zemřela moje babička, paní Mařenka si od nás z pozůstalosti kupovala část garderoby – krojů. Měly jsme s mamkou radost, že je někdo bude nosit dál,“ vzpomíná manažerka nadačního fondu Moravská krása Michaela Gajdová.

• 2021

Na jaře jsme obě pózovaly fotografovi Honzovi Sakařovi pro Krajinu paměti, první znamenitý projekt a výstava nadačního fondu Moravská krása. Mařenka se nikdy nechtěla moc fotit, třeba těžko hledám v archivu fotku celé její postavy, a v tomto souboru ji máme.

„Když jsem Mařenku poprvé spatřila, připadala mi jako babička z pohádky. A taky taková byla. Vstřícná, důstojná, krásně upravená, s životní znalostí, mistryně v pečení a dáma, kterou znát bylo za odměnu. Děkuji za to, že se mi této odměny dostalo,“ popisuje Lucie Smith, která má v našem nadačním fondu na starosti PR & marketing.

O prázdninách jsme se sešli v Bylinkové zahrádce Valtice na 6. ročníku Malovaných šatů aneb pikniku s modrotiskem a taky jsme coby fond společně oslavili Mařenčiny 85. narozeniny. Na Moravu za námi se svým manželem dojela Cecilia Rokusek, ředitelka NCSML, a tak jsme v itineráři nemohli vynechat ani setkání s Mařenkou přímo v Lanžhotě, kam místní celebrita dojela na svém vytuněném vozíku.

Podzim pro nás pod vedením mě a Mařenky znamenal kolektivní a intenzivní práci na malování kapličky v Kosticích, kde jsme testovali barvy pro plánovanou Galerii moravského ornamentu.

„Byla neskutečně pracovitá, skromná a vždy ochotná poradit. Ve svém vysokém věku byla stále mladá duchem. Velmi jsem obdivovala, jak dokázala zvládat moderní technologie a přizpůsobit se dnešní době. Je mi inspirací, jak se stále snažila předávat dál to, co nejlépe uměla. Nebyla lakomá se podělit,“ pokračuje Michaela Gajdová z Moravské krásy.

• 2022

Nechyběly jsme při fotografování lanžhotského betléma v místním kostele pro časopis Krásný rok.

Od zimy do léta jsme každá malovala svůj obraz pro Galerii moravského ornamentu, kterou nadační fond Moravská krása představil veřejnosti v polovině června na slavnostním otevření výstavy TIÁRY & Moravský ornament. Součástí vernisáže byla módní přehlídka 7. ročníku Malovaných šatů z modrotisku.

„Paní Švirgová zůstane napořád v mém srdci. Je smutné si uvědomit, že se s ní už nikdy nepotkám v Havlíčkově vile na našich akcích, kam se pokaždé tak krásně vystrojila. Ráda jsem jezdila i za ní, do jejího malého domečku, který skrýval tolik folklorních pokladů. Ornament tam byl všudypřítomný. S pokorou a láskou, klidným a rozvážným hlasem, mně a mým dcerám vyprávěla, na čem právě pracuje. Taky vždy chtěla vědět o tom, co se děje v Americe. Na svých cestách si vytvořila přátelství a já jsem si vážila toho, že jí můžu mnohdy zprostředkovat kontakt nebo jí překládat. Samozřejmostí pro ni bylo mít nachystané pohoštění – přegulované koláčky a plněný hermelín podle vlastního receptu. Byla to vzácná žena, jejíž místo nelze zaplnit,“ vyjadřuje svoji úctu k zesnulé Mařence Monika Vintrlíková, zakladatelka Moravské krásy.

O prázdninách jsme se potkaly na Dolňáckých slavnostech v Hluku na Jízdě králů, kde byla Galerie moravského ornamentu také k vidění. Byl to nesmírně nádherný zážitek a já jsem ráda, že jsme ho mohli společně s Mařenkou a přáteli zažít.

Jedno z posledních Mařenčiných putování ji zavedlo do Prahy – architektka a designérka Helena Dařbujánová ve svém ateliéru ve spolupráci s naším nadačním fondem připravila výstavu Moravské krásy. Nejlepší malérečka z Moravy, která s Helenou připravila speciální edici sedátek s ornamentem, na slavnostním zahájení na Veverkově nemohla chybět.

Těsně před svým odchodem se Mařenka radovala z obnovy tradičního ornamentu v kostele Povýšení sv. Kříže v Lanžhotě. Její zásluhou se pod rukama týmu mladých maléreček malovaná srdce do výmalby zdí vrátila po 22 letech. Ve stejném kostele jsme pak 19. prosince Mařence, čtyři dny poté, co opustila svět, dali naše upřímné sbohem. Jako by čekala, až se s námi bude moct rozloučit obklopena milovaným ornamentem… Komu se dostane takové cti, že si nechá vymalovat kostel a že se to všechno tak neuvěřitelně potká?

Autoři fotografií: Dagmar Benešová, Vlastimil Vojáček, Renata Hasilová, Eva Matušková

Prohlédněte si fotoalbum vzpomínek na Marii Švirgovou u nás na Facebooku.